Jób 29 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 29

¹Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

²Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

³Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

⁴Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

⁵Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

⁶Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

⁷Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

⁸Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

⁹Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

¹⁰Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

¹¹Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

¹²Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

¹³Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

¹⁴V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

¹⁵Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

¹⁶Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

¹⁷A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

¹⁸A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

¹⁹Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

²⁰Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

²¹Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

²²Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

²³Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

²⁴Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

²⁵Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Jób 29

¹A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:

²Kéž je mi dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil,

³když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za jeho světlem.

⁴Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně v ⌈důvěrném společenství s Bohem⌉ nad svým stanem,

⁵když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci okolo mě.

⁶Když jsem ve smetaně umýval své nohy a proudy oleje na mě vyplavovala skála.

⁷Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo si připravoval na náměstí,

⁸viděli mě mládenci a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát.

⁹Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku.

¹⁰Vytratily se hlasy předáků, jazyk jim přilnul k patru.

¹¹Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným, oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě.

¹²Vždyť jsem zachraňoval nuzného, když křičel o pomoc, i sirotka, který neměl pomocníka.

¹³Přicházelo na mne požehnání hynoucího, k jásotu jsem přiváděl srdce vdovy.

¹⁴Oblékal jsem si spravedlnost a ona si oblékala mne, právo mi bylo jako roucho a turban.

¹⁵Slepému jsem byl očima a chromému nohama.

¹⁶Chudým byl jsem otcem a prověřil jsem spor, který jsem neznal.

¹⁷I tesáky bídáka jsem vyrazil a kořist vytrhoval z jeho zubů.

¹⁸Řekl jsem si: Naposled vydechnu se svým hnízdem a rozmnožím dny jako písek.

¹⁹Můj kořen dosahuje k vodě, rosa přenocuje v mých ratolestech.

²⁰Má sláva je se mnou vždy nová, obnovuje se i luk v mé ruce.

²¹Naslouchali mi a očekávali na mě, umlkali při mé radě.

²²Po mém slovu již nic neopakovali, kanul na ně můj výrok.

²³Jako na déšť na mě počkali, jak pro jarní déšť otevřeli svá ústa.

²⁴⌈Usmíval jsem se na ně, když nevěřili,⌉ a neodvrhli světlo mé tváře.

²⁵Volil jsem jejich cestu, sedával jsem v čele a přebýval jsem jako král s oddílem, jako ten, kdo potěší truchlící.