Jób 27 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 27

¹Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

²Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

³Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

⁴Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

⁵Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

⁶Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

⁷Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

⁸Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

⁹Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

¹⁰Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

¹¹Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

¹²Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

¹³Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

¹⁴Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

¹⁵Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

¹⁶Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

¹⁷Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

¹⁸Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

¹⁹Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

²⁰Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

²¹Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

²²Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

²³Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

Jób 27

¹A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:

²Jakože živ je Bůh, on, který mi odňal právo, Všemohoucí, který způsobil mé duši hořkost:

³Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí,

⁴mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti.

⁵Ať je to ode mne vzdáleno, abych vás prohlásil za spravedlivé. Dokud nevydechnu naposled, neodložím svou bezúhonnost.

⁶Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny.

⁷Ať je na tom můj nepřítel jako ničema a můj protivník jako bídák.

⁸Vždyť jakou naději má bezbožný, když bude sražen, vezme–li mu Bůh život?

⁹Cožpak Bůh vyslyší jeho volání, až na něho přijde soužení?

¹⁰Zdalipak ⌈bude mít rozkoš z Všemohoucího?⌉ Bude volat Boha v každém čase?

¹¹Poučím vás o Boží moci, nezatajím, jak je tomu s Všemohoucím.

¹²Hle, vy, vy všichni jste to viděli. Proč tedy vršíte marnost na marnost?

¹³Toto je podíl ničemného člověka u Boha, dědictví, které od Všemohoucího přijmou násilníci.

¹⁴I když bude mít mnoho synů, pak jen pro meč, jeho potomci se chlebem nenasytí.

¹⁵Ti, kteří ho přežijí, budou pohřbeni smrtí a jejich vdovy je nebudou oplakávat.

¹⁶Jestliže nahromadí stříbra jako prachu a oděvu navrší jako hlíny,

¹⁷navrší, avšak obleče se spravedlivý a stříbro rozdělí nevinný.

¹⁸Svůj dům postavil jako mol, ⌈jako stan, který si udělal hlídač.⌉

¹⁹Bohatý ulehne a už se nesebere, otevře své oči a už to není.

²⁰Hrůza ho dostihne jako voda, v noci ho uchvátí vichřice.

²¹Odnese jej východní vítr a zmizí, odvane jej z jeho místa.

²²Ať se na něho vrhne a nemá soucit, před jeho rukou bude spěšně utíkat.

²³Budou nad nimi tleskat rukama, bude se nad ním pošklebovat z jeho místa.