Jób 22 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 22

¹A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

²Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

³Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

⁴Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

⁵Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

⁶Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

⁷Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

⁸Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

⁹Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

¹⁰A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

¹¹Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

¹²Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

¹³Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

¹⁴Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

¹⁵Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

¹⁶Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

¹⁷Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

¹⁸On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

¹⁹Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

²⁰Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

²¹Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

²²Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

²³Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

²⁴Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

²⁵Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

²⁶A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

²⁷Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

²⁸Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

²⁹Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

³⁰Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

Jób 22

¹Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:

²Cožpak bude muž Bohu prospěšný, bude mu snad rozumný člověk prospěšný?

³Cožpak má Všemohoucí zalíbení v tom, že budeš v právu, anebo nekalý zisk z toho, že dovedeš své cesty k dokonalosti?

⁴Cožpak tě kárá kvůli tvé bázni, ⌈vejde proto s tebou v soud?⌉

⁵Což není tvá špatnost velká a ⌈tvé zvrácenosti bez konce?⌉

⁶Vždyť jsi bezdůvodně brával zástavu od svých bratrů a svlékal jsi šaty ze spoře oděných.

⁷Nedával jsi žíznivému napít vody, chléb jsi odpíral hladovému.

⁸Země náleží muži silné paže, bude v ní pobývat muž vznešené tváře.

⁹S prázdnou jsi poslal pryč vdovy, paže sirotků bývala sražena.

¹⁰Proto jsou okolo tebe pasti a roztřese tě náhlý strach.

¹¹Anebo nevidíš temnotu a spoustu vody, která tě přikryje.

¹²Což není Bůh vyšší než nebesa? Pohleď na nejvyšší hvězdy, jak jsou vyvýšeny.

¹³A přece říkáš: Co ví Bůh? Což může soudit to, co je za hustou temnotou?

¹⁴Za úkryt má mračna, nevidí; prochází se po nebeském obzoru.

¹⁵Chceš se snad držet dávné stezky, po níž šlapali muži propadlí nepravosti,

¹⁶kteří byli dopadeni, ačkoliv nenadešel čas? Jejich základ bude zaplaven proudem.

¹⁷Ti Bohu říkávali: Odstup od nás, a: Co nám může Všemohoucí provést?

¹⁸Přitom blahobytem jejich domy naplnil on; kéž by se ode mne vzdálila ⌈rada ničemů.⌉

¹⁹Spravedliví to uvidí a budou se radovat, nevinný se jim bude posmívat.

²⁰Naši odpůrci jistě byli vyhlazeni a oheň strávil to, co po nich zbylo.

²¹Jen se s ním důvěrně stýkej a užívej pokoje, dobro ti skrze to bude vzcházet.

²²Přijmi přece poučení z jeho úst a v srdci si ulož jeho řeči.

²³Pokud se vrátíš k Všemohoucímu, budeš zbudován, vzdálíš zvrácenost od svého stanu.

²⁴Valoun zlata polož do prachu a zlato z Ofíru mezi potoční kameny.

²⁵⌈Pak bude Všemohoucí tvými valouny zlata a hromadami stříbra.⌉

²⁶Tehdy budeš totiž mít z Všemohoucího rozkoš a svou tvář budeš pozvedat k Bohu.

²⁷Budeš–li k němu úpět, vyslyší tě a ty splníš své sliby.

²⁸A když ⌈se pro něco rozhodneš,⌉ ať ti to vyjde; na tvých cestách zazáří světlo.

²⁹Když budou druzí klesat, řekneš: Taková pýcha. Sklíčeného on zachrání.

³⁰Vychvátí ⌈toho, kdo není nevinný,⌉ bude vychvácen čistotou ⌈tvých dlaní.⌉