Jób 21 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 21

¹A odpovídaje Job, řekl:

²Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

³Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

⁴Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

⁵Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

⁶Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

⁷Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

⁸Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

⁹Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

¹⁰Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

¹¹Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

¹²Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

¹³Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

¹⁴Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

¹⁵Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

¹⁶Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

¹⁷Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

¹⁸Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

¹⁹Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

²⁰A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

²¹O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

²²Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

²³Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

²⁴Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

²⁵Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

²⁶Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

²⁷Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

²⁸Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

²⁹Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

³⁰Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

³¹Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

³²A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

³³Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

³⁴Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

Jób 21

¹Nato Jób odpověděl. Řekl:

²Bedlivě naslouchejte mému výroku, ⌈to ať je útěcha od vás.⌉

³Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat.

⁴Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý?

⁵Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa.

⁶Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza.

⁷Proč zůstávají ničemové naživu? ⌈Dožili se stáří⌉ a majetek také rozmnožili.

⁸S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima.

⁹Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není.

¹⁰Jeho býk obskočil, ⌈nikoli nadarmo,⌉ jeho kráva se otelí a nepotratí.

¹¹Své malé hochy vypouštějí jako stádo a jejich děti skotačí.

¹²Pozvedají hlas podle tamburíny a lyry a radují se za zvuku flétny.

¹³Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí.

¹⁴Tu řekli Bohu: Odstup od nás, nemáme zalíbení v poznání tvých cest.

¹⁵Co je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit, a co získáme, když se u něj budeme přimlouvat?

¹⁶Inu, jejich blaho není v jejich moci; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů.

¹⁷Jak často zhasne lampa ničemů a jejich pohroma na ně přijde, on ve svém hněvu rozdělí díly zkázy.

¹⁸Budou jako sláma ve větru, vichřice ho uchvátila jako plevy.

¹⁹Uchová Bůh jeho trest pro jeho syny? Ať odplatí jemu, aby to poznal.

²⁰Ať jeho oči spatří jeho zkázu, ať se napije z kalicha zloby Všemohoucího.

²¹Vždyť co po něm zbylo z jeho zájmu o vlastní dům, když byl odměřen počet jeho měsíců?

²²Cožpak bude někdo učit Boha poznání, když on bude vznešené soudit?

²³Jeden zemře ve své naprosté bezúhonnosti, je úplně bezstarostný a spokojený.

²⁴Plné mléka jsou jeho dížky a do jeho kostí nasákl morek.

²⁵Jiný pak zemře s hořkostí v duši, aniž se nasytil dobrem.

²⁶Ulehnou společně do prachu a pokryjí je larvy.

²⁷Inu, poznal jsem vaše úmysly a plány, jak se mnou chcete násilně jednat.

²⁸Vždyť říkáte: Kde je dům šlechtice a kde je stan s příbytky ničemů?

²⁹⌈Cožpak jste se nezeptali těch, kdo prochází kolem? Snad nebudete popírat jejich znamení:⌉

³⁰Ano, zlý bude ušetřen v den pohromy, budou odneseni v den zuřivosti.

³¹Kdo mu vytkne jeho jednání do očí a kdo mu odplatí za to, co on spáchal?

³²On pak bude odnesen k hrobům a nad jeho rovem se bude bdít.

³³Hroudy v údolí jsou mu sladkými, potáhne se za ním každý člověk, bezpočet jich bylo před ním.

³⁴Jak mě potom chcete potěšit marností? A vaše odpovědi -- zůstala jen věrolomnost.