Jób 20 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 20

¹Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

²Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

³Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

⁴Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

⁵Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

⁶Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

⁷Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

⁸Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

⁹Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

¹⁰Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

¹¹Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

¹²A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

¹³Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

¹⁴Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

¹⁵Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

¹⁶Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

¹⁷Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

¹⁸Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

¹⁹Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

²⁰Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

²¹Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

²²Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

²³By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

²⁴Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

²⁵Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

²⁶Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

²⁷Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

²⁸Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

²⁹Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

Jób 20

¹Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:

²Proto mě mé ⌈zneklidněné přemítání nutí odpovědět;⌉ pro nepokoj, který je ve mně.

³Vyslechnu ponaučení ke své potupě a ⌈odpověď mi dá duch podle mého porozumění.⌉

⁴Což to nevíš odedávna, od doby kdy byl na zemi postaven člověk,

⁵že radostný křik ničemů přijde zkrátka a radost bezbožného je jen na chvíli?

⁶I kdyby jeho povznesenost vystoupila do nebes a jeho hlava by dosáhla do oblak,

⁷zmizí navždy jako jeho výkal; ti, kdo ho vídali, řeknou: Kde je?

⁸Odlétne jako sen a nenajdou ho, jako noční vidění bude zaplašen.

⁹Zahlédlo jej oko, ale více nezahlédne, jeho domov už ho nezpozoruje.

¹⁰Jeho synové budou hledat přízeň chudých, jeho ruce musejí vrátit jeho majetek.

¹¹Svěžesti byly plné jeho kosti, ta ale ulehne do prachu s ním.

¹²Ačkoliv zlo v jeho ústech sládne, pod svým jazykem ho přechovává,

¹³je k němu shovívavý a neopouští ho, na svém patře jej zadržuje,

¹⁴jeho pokrm se mu změnil ve vnitřnostech, v jeho nitru se stal hadím jedem.

¹⁵Pohltil majetek a zase jej vyzvrátil, Bůh mu ho vyžene z břicha.

¹⁶Bude sát hadí jed, jazyk zmije ho zabije.

¹⁷Nepodívá se na proudy, řeky, potoky medu a smetany.

¹⁸Výtěžek vrací zpět, nespotřebuje jej a nad výnosem svého obchodu nebude jásat.

¹⁹Vždyť utiskoval, opouštěl chudé; uchvátil dům, ale nebude ho budovat.

²⁰Protože ve své chuti nepoznal uspokojení, nezachrání se ⌈s tím, co je mu nejmilejší.⌉

²¹Nic neuniklo jeho žravosti; kvůli tomu jeho blaho nebude trvalé.

²²Když vzroste jeho hojnost, bude mu úzko; zasáhne jej ⌈ruka každého udřeného. ⌉

²³Ať se snaží naplnit břicho, pošle na něj svůj planoucí hněv; ať na něj dští svými střelami.

²⁴Uteče–li před železnou zbraní, prostřelí ho bronzový luk.

²⁵Vytáhl střelu, ale šíp mu vyšel ze hřbetu, blesk vyjde z jeho žluče, hrůzy na něm spočinou.

²⁶⌈Jen temnota je připravena pro ty, kdo jsou mu drazí,⌉ stráví jej oheň, který nebyl rozdmýchán; ať spase, co zůstalo v jeho stanu.

²⁷Nebesa odhalí jeho zvrácenost, povstane proti němu i země.

²⁸Úroda z jeho domu ať se vystěhuje, v den jeho hněvu se rozplyne.

²⁹Toto je Bohem určený podíl ničemného člověka a dědictví Bohem mu přiřknuté.