Jeremiáš 17 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jeremiáš 17

¹Hřích Judův napsán jest pérem železným, rafijí kamene přetvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltářů vašich,

²Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich, pod dřívím zeleným, na pahrbcích vysokých.

³Ó horo, s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro hřích výsostí tvých, ve všech končinách tvých.

⁴A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému, kteréž jsem byl dal tobě, a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na věky hořeti bude.

⁵Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho.

⁶Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí.

⁷Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin.

⁸Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce.

⁹Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?

¹⁰Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.

¹¹Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem.

¹²Místo svatyně naší, stolice slavná Nejvyššího, věčně trvá.

¹³Ó naděje Izraelova, Hospodine, všickni, kteříž tě opouštějí, nechť jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina.

¹⁴Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboď mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má.

¹⁵Aj, oni říkají mi: Kdež jest to, což předpovídal Hospodin? Nechť již přijde.

¹⁶Ješto jsem já se nevetřel, abych pastýřem byl tvým, a dne bolesti nebylť jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtů mých, před oblíčejem tvým jest.

¹⁷Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení.

¹⁸Nechť jsou zahanbeni, kteříž mne stihají, já pak ať nejsem zahanben; nechť se oni děsí, já pak ať se neděsím. Uveď na ně den trápení, a dvojím setřením setři je.

¹⁹Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a postav se v bráně lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských,

²⁰A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteříž chodíváte skrze brány tyto:

²¹Takto praví Hospodin: Vystříhejte se s pilností, abyste nenosili břemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské.

²²Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní, a žádného díla nedělejte, ale svěťte den sobotní, jakž jsem přikázal otcům vašim.

²³(Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení.)

²⁴Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den sobotní, ale světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla,

²⁵Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na věčnost.

²⁶I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z země Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obět i dar s kadidlem, také i díků činění nesouce do domu Hospodinova.

²⁷Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste světili den sobotní, a nenosili břemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím oheň v branách jeho, kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské, a neuhasne.

Jeremiáš 17

¹Judův hřích je zapsán železným rydlem, diamantovým hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí a na rohy vašich oltářů.

²Jejich synové myslí na své oltáře a na své posvátné kůly, na zelené stromy, na vyvýšená návrší,

³⌈na horách, na poli. Tvůj⌉ majetek a všechny tvé poklady vydám za kořist, tvá návrší kvůli hříchu páchanému na celém tvém území.

⁴Opustíš, a to kvůli sobě, své dědictví, které jsem ti dal, a nechám tě otročit tvým nepřátelům v zemi, kterou neznáš; protože jste zanítili oheň mého hněvu, a ten bude hořet navěky.

⁵Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina.

⁶Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi.

⁷Požehnaný je muž, který spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin.

⁸Bude jako strom zasazený u vody, zapustí své kořeny u potoka; nebojí se, když přijde žár, jeho listí bude zelené; neobává se ani v roce velkého sucha, nepřestává nést ovoce.

⁹Srdce je ⌈lstivé nade vše,⌉ je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí?

¹⁰Já, Hospodin, zkoumám ⌈srdce a zkouším ledví,⌉ abych každému dal podle jeho cest, podle ovoce jeho činů.

¹¹Podobný koroptvi, která sedí na vejcích, ⌈ale nezplodí mladé,⌉ je ten, kdo neprávem získává bohatství; uprostřed ⌈svého života⌉ ho opustí a na konci bude vypadat jako blázen.

¹²Trůne slávy, vyvýšený od počátku, místo naší svatyně!

¹³Naděje Izraele, Hospodine! Všichni, kdo tě opouštějí, se budou stydět. Ti, kteří se ⌈od tebe⌉ odvrátili, budou zapsáni do země stínů, protože opustili pramen živé vody, Hospodina.

¹⁴Uzdrav mě, Hospodine, a budu uzdraven, zachraň mě a budu zachráněn, ⌈protože ty jsi má chvála.⌉

¹⁵Hle, oni mi říkají: Kde je Hospodinovo slovo? Ať konečně přijde!

¹⁶⌈Já jsem se nedral, abych byl tvým pastýřem,⌉ netoužil jsem po žalostném dni. Ty znáš to, co vyšlo z mých rtů, bylo to před tvou tváří.

¹⁷Nebuď mi postrachem, ty jsi moje útočiště ve zlý den.

¹⁸Ať jsou zahanbeni ti, kdo mě pronásledují, ale já ať zahanben nejsem; oni ať jsou vyděšeni, ale já ať vyděšen nejsem. Přiveď na ně zlý den, zlom je dvojnásobným zlomením.

¹⁹Hospodin mi řekl toto: Jdi a postav se v bráně synů lidu, kterou vcházejí a vycházejí judští králové, a ve všech jeruzalémských branách

²⁰a řekni jim: Slyšte Hospodinovo slovo, judští králové, všichni Judejci i všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami.

²¹Toto praví Hospodin: ⌈Kvůli svému životu se mějte na pozoru⌉ a v sobotní den nenoste náklad ani ho nevnášejte jeruzalémskými branami.

²²Nevynášejte v sobotní den náklad ze svých domů, nedělejte žádnou práci, ale svěťte sobotní den, jak jsem přikázal vašim otcům.

²³Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji, aby neposlouchali a nepřijímali kázeň.

²⁴Stane se, jestliže mě opravdu uposlechnete, je Hospodinův výrok, a nebudete v sobotní den vnášet branami tohoto města žádný náklad, ale budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci,

²⁵že pak budou vcházet branami tohoto města králové a knížata, kteří sedí na Davidově trůnu, kteří jezdí na voze a na koních, oni i jejich knížata, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma a toto město bude obydlené navěky.

²⁶Pak přijdou lidé z judských měst, z okolí Jeruzaléma, ze země Benjamín, ze Šefely, z pohoří a z Negebu a přinesou zápalnou oběť, obětní hod, přídavnou oběť a kadidlo a přinesou oběť díků do Hospodinova domu.

²⁷Ale jestliže mě neuposlechnete, abyste světili sobotní den a nenosili náklad a nevcházeli v sobotní den jeruzalémskými branami, potom zapálím v jeho branách oheň a stráví jeruzalémské paláce a neuhasne.