Jeremiáš 18

¹Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:

²Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má.

³I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích.

⁴Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati.

⁵I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

⁶Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.

⁷Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím,

⁸Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu.

⁹Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím,

¹⁰Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu.

¹¹Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých.

¹²Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.

¹³Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská.

¹⁴Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími?

¹⁵Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené,

¹⁶Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.

¹⁷Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich.

¹⁸I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.

¹⁹Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou.

²⁰Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.

²¹Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji.

²²Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;

²³Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej.

Jeremiáš 18

¹Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina:

²Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti oznámím svá slova.

³Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu. Právě ⌈zhotovoval výrobek⌉ na ⌈hrnčířském kruhu.⌉

⁴Nádoba, kterou z hlíny dělal, se v hrnčířově ruce pokazila. Předělal ji v jinou nádobu, tak jak to ⌈hrnčířovi připadalo správné.⌉

⁵Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

⁶Cožpak s vámi nemohu učinit to, co učinil tento hrnčíř, dome izraelský? je Hospodinův výrok. Hle, jako je v hrnčířově ruce hlína, tak jste v mé ruce vy, dome izraelský.

⁷Jednou promluvím o národu a o království, že je vyvrátím, zničím a vyhubím,

⁸ale když se ten národ, o kterém jsem promluvil, od svého zla odvrátí, budu litovat toho zla, které jsem zamýšlel mu učinit.

⁹Jindy promluvím o národu a o království, že je zbuduji a zasadím,

¹⁰ale když bude páchat to, ⌈co je zlé v mých očích,⌉ a nebude mě poslouchat, budu litovat dobra, které jsem řekl, že mu prokážu.

¹¹Teď tedy řekni judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já proti vám tvořím zlo a vymýšlím proti vám plán. Odvraťte se každý od své zlé cesty a dejte do pořádku své cesty a své činy.

¹²Říkají však: Není naděje, protože budeme žít podle svých plánů a každý bude jednat podle svého umíněného a zlého srdce.

¹³Proto takto praví Hospodin: Ptejte se mezi národy! Slyšel někdo něco takového? Něco velmi otřesného spáchala panna izraelská!

¹⁴Cožpak sníh Libanonu opustí skalní útesy Sirjónu či vyschne horská, chladná a bystrá voda?

¹⁵Ale můj lid na mě zapomněl. ⌈Nadarmo pálí oběti. Klopýtli na svých⌉ cestách, věčných stezkách, aby šli pěšinami, nepřipravenou cestou,

¹⁶aby učinili svou zemi předmětem hrůzy a věčného ⌈úžasu; každý, kdo jí bude procházet, se zhrozí a bude potřásat⌉ hlavou.

¹⁷Rozptýlím je před nepřítelem jako východní vítr; v den jejich pohromy jim dám vidět záda, a ne tvář.

¹⁸Oni však řekli: Pojďte, ukujeme proti Jeremjášovi plán. Vždyť knězi nechybí zákon, ani rada mudrci, ani slovo prorokovi. Pojďte, ubijeme ho jazykem a jeho slovům nebudeme vůbec věnovat pozornost.

¹⁹Hospodine, věnuj mi pozornost a slyš hlas mých protivníků.

²⁰Cožpak se za dobro odplácí zlem? A přece pro mou duši vykopali jámu! Pamatuj, že jsem stával před tebou, abych se přimlouval za jejich dobro, abych od nich odvracel tvůj hněv.

²¹Proto vydej jejich syny hladu. Uvrhni je v moc meče, jejich ženy ať se stanou bezdětnými a vdovami, jejich muže ať skosí smrt, jejich mládence ať ve válce pobije meč.

²²Z jejich domů ať je slyšet volání o pomoc, až na ně náhle přivedeš loupežnou hordu, protože vykopali jámu, aby mě polapili a mým nohám nastražili pasti.

²³Hospodine, ty znáš všechny jejich plány jak mě usmrtit. Nedej se usmířit za jejich vinu a jejich hřích ať před tebou není vymazán. Ať před tebou klopýtnou, jednej s nimi v čase svého hněvu.