Jeremiáš 16

¹I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Nepojímej sobě ženy, aniž měj synů neb dcer na místě tomto.

³Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v místě tomto, a o matkách jejich, kteréž zrodily je, i o jejich otcích, kteříž zplodili je v zemi této:

⁴Smrtmi přebolestnými pomrou, nebudou oplakáni, ani pochováni; místo hnoje na svrchku země budou, a mečem i hladem do konce zhubeni budou. I budou mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským.

⁵Nebo takto praví Hospodin: Nevcházej do domu smutku, aniž choď kvíliti, aniž jich lituj; odjal jsem zajisté pokoj svůj od lidu tohoto, dobrotivost i slitování, dí Hospodin.

⁶Když pomrou velicí i malí v zemi této, nebudou pochováni, aniž kvíliti budou nad nimi, aniž se zřeží, aniž sobě lysiny zdělají pro ně.

⁷Aniž jim dadí jísti, aby v truchlosti potěšovali jich nad mrtvým, aniž jich napojí z číše potěšení po otci jejich neb matce jejich.

⁸Tolikéž do domu hodování nechoď, abys sedati měl s nimi při jídle a pití.

⁹Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já způsobím, aby nebývalo na místě tomto před očima vašima a za dnů vašich hlasu radosti, ani hlasu veselé, hlasu ženicha, ani hlasu nevěsty.

¹⁰Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato, a řeknou-liť: Proč vyřkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto, a jaká jest nepravost naše, aneb jaký hřích náš, jímž jsme hřešili proti Hospodinu Bohu svému?

¹¹Tedy rci jim: Proto že opustili mne otcové vaši, dí Hospodin, a chodíce za bohy cizími, sloužili jim, a klaněli se jim, mne pak opustili, a zákona mého neostříhali.

¹²Vy pak mnohem jste hůře činili nežli otcové vaši; nebo aj, vy chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého, neposlouchajíce mne.

¹³Pročež hodím vámi z země této do země, o níž nevíte vy, ani otcové vaši, a sloužiti budete tam bohům cizím dnem i nocí, dokudž neučiním vám milosti.

¹⁴Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské,

¹⁵Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země půlnoční a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase přivedu do země jejich, kterouž jsem dal otcům jejich.

¹⁶Aj, já pošli k rybářům mnohým, dí Hospodin, aby je vylovili; potom pošli i k mnohým lovcům, aby je zlapali na všeliké hoře, a na všelikém pahrbku, i v děrách skalních.

¹⁷Hledím na všecky cesty jejich, nejsouť tajné přede mnou, aniž jest skryta nepravost jejich před očima mýma.

¹⁸I odplatím jim prvé dvojnásobně za nepravost jejich a hřích jejich, proto že zemi mnou poškvrnili těly mrtvými ohyzdnými, a ohavnostmi svými naplnili dědictví mé.

¹⁹Hospodine, sílo má a hrade můj, i útočiště mé v den ssoužení, k toběť přijdou národové od končin země, a řeknou: Jistě žeť se falše drželi otcové naši, marnosti a právě neužitečných věcí.

²⁰Zdaliž udělá sobě člověk bohy, poněvadž sami nejsou bohové?

²¹Protož aj, já způsobím to, aby poznali té chvíle, způsobím, aby poznali ruku mou i moc mou, a zvědíť, že jméno mé jest Hospodin.

Jeremiáš 16

¹Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Neber si ženu a neměj na tomto místě syny a dcery,

³protože toto praví Hospodin o synech a dcerách, zrozených na tomto místě, a o jejich matkách, které je porodily, a o jejich otcích, kteří je zplodili v této zemi:

⁴Zemřou na smrtelné nemoci. Nebudou oplakáváni ani pohřbeni. Budou jako hnůj na povrchu země, zajdou mečem a hladem. Jejich mrtvoly se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře.

⁵Neboť toto praví Hospodin: Nevstupuj do domu smutku, nechoď naříkat a neprojevuj jim účast, protože od tohoto lidu odejmu svůj pokoj, je Hospodinův výrok, ⌈své milosrdenství i slitování.⌉

⁶V této zemi zemřou velcí i malí, nebudou pohřbeni, ani je nebudou oplakávat, nikdo si kvůli nim nebude zasazovat rány, ani vyholovat hlavu.

⁷Na smutečním obřadu nebudou lámat chléb, aby poskytli útěchu nad zemřelým, nedají jim napít z kalicha útěchy nad jejich otcem či matkou.

⁸Nevstupuj do domu hostiny, abys s nimi seděl, jedl a pil.

⁹Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, způsobím, že zmizí na tomto místě, před vašimi zraky a za vašich dnů hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty.

¹⁰Stane se, až oznámíš tomuto lidu všechna tato slova, že ti řeknou: Proč Hospodin proti nám vyslovil všechno toto veliké zlo? Jaká je naše vina? Jaký je náš hřích, kterým jsme zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu?

¹¹Řekni jim: Protože mě vaši otcové opustili, je Hospodinův výrok, a chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim; a mne opustili a můj zákon nezachovávali.

¹²A vy jste páchali ještě větší zlo, nežli vaši otcové; hle, žijete každý podle svého umíněného a zlého srdce a mne neposloucháte.

¹³Proto vás vyvrhnu z této země do země, kterou jste neznali vy ani vaši otcové; tam budete sloužit ve dne i v noci jiným bohům, protože se nad vámi neslituji.

¹⁴Ale hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už nebude říkat: Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země,

¹⁵nýbrž: Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze severní země a ze všech zemí, kam je zahnal. A přivedu je zpět ⌈do jejich země,⌉ kterou jsem dal jejich otcům.

¹⁶Hle, posílám pro mnoho rybářů, je Hospodinův výrok, a budou je chytat jako ryby a potom pošlu pro mnoho lovců a budou je lovit ze všech hor a ze všech návrší a ze skalních trhlin,

¹⁷neboť moje oči hledí na všechny jejich cesty; nejsou přede mnou ukryty a jejich vina se před mým zrakem neskryje.

¹⁸Avšak nejprve odplatím dvojnásobně za jejich vinu a jejich hřích, protože znesvětili mou zemi mrtvolami svých ohavných model a mé dědictví naplnili svými odpornými věcmi.

¹⁹Hospodine, moje sílo a má záštito, mé útočiště v den soužení, k tobě přijdou národy od končin země a řeknou: Naši otcové jistě zdědili klam, nicotné modly, které neprospějí.

²⁰Cožpak si lidé mohou udělat bohy? To přece nejsou bohové!

²¹Proto hle, přivedu je k poznání, tentokrát jim dám poznat svoji moc a svoji udatnost a poznají, že mé jméno je Hospodin.