Jan 12

¹Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

²I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s ním.

³Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

⁴Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

⁵Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

⁶To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

⁷Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to.

⁸Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

⁹Zvěděl pak zástup veliký z Židů, že by tu byl. I přišli, ne pro Ježíše toliko, ale také aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

¹⁰Radili se pak přední kněží {biskupové}, aby i Lazara zamordovali.

¹¹Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

¹²Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

¹³Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský.

¹⁴I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

¹⁵Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě.

¹⁶Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili.

¹⁷Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu, a vzkřísil jej z mrtvých.

¹⁸Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

¹⁹Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm.

²⁰Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

²¹Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

²²Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi.

²³A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

²⁴Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

²⁵Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

²⁶Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec.

²⁷Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

²⁸Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

²⁹Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

³⁰Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

³¹Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

³²A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

³³(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

³⁴Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

³⁵Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

³⁶Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

³⁷A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však neuvěřili v něho,

³⁸Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu, a rámě Páně komu jest zjeveno?

³⁹Protoť nemohli věřiti, že opět Izaiáš řekl:

⁴⁰Oslepil oči jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

⁴¹To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho, a mluvil o něm.

⁴²A ačkoli mnozí i z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali, aby ze školy nebyli vyobcování.

⁴³Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.

⁴⁴Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal.

⁴⁵A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.

⁴⁶Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

⁴⁷A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět.

⁴⁸Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.

⁴⁹Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.

⁵⁰A vím, že přikázaní jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.

Jan 12

¹Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých.

²Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali.

³Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.

⁴Juda [Šimonův], Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl:

⁵„Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“

⁶To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.

⁷Ježíš řekl: „Nech ji. ⌈Ať jej zachová⌉ ke dni mé přípravy k pohřbu.

⁸Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“

⁹Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.

¹⁰Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,

¹¹protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.

¹²Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

¹³Vzali palmové ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.“

¹⁴Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:

¹⁵Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.

¹⁶Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.

¹⁷Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.

¹⁸Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení.

¹⁹Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět jde za ním!“

²⁰Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové.

²¹Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: „Pane, chceme vidět Ježíše!“

²²Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.

²³Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.

²⁴Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře–li však, přináší mnohý užitek.

²⁵Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.

²⁶Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“

²⁷„Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? Otče, zachraň mne od této hodiny? Vždyť proto jsem přišel k této hodině.

²⁸Otče, oslav své jméno!“ Z nebe ⌈se ozval⌉ hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“

²⁹Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: Zahřmělo. Jiní říkali: Anděl k němu promluvil.

³⁰Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.

³¹Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude ⌈vládce tohoto světa⌉ vyvržen ven.

³²A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“

³³Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít.

³⁴Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává ⌈na věčnost⌉. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“

³⁵Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

³⁶Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.“ To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

³⁷Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;

³⁸⌈a tak⌉ se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?

³⁹Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:

⁴⁰Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.

⁴¹To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm.

⁴²Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy.

⁴³Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.

⁴⁴Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal.

⁴⁵A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.

⁴⁶Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

⁴⁷A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil.

⁴⁸Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.

⁴⁹Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.

⁵⁰A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“