Jan 13

¹Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.

²A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)

³Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal, a že od Boha vyšel a k Bohu jde,

⁴Vstal od večeře, a složil roucho, a vzav rouchu, přepásal se.

⁵Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.

⁶Tedy přišel k Šimonovi Petrovi, a on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?

⁷Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.

⁸Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.

⁹Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.

¹⁰Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čisti jste, ale ne všickni.

¹¹Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čisti jste.

¹²Když pak umyl nohy jejich, a vzal roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?

¹³Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.

¹⁴Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.

¹⁵Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy činili.

¹⁶Amen, amen pravím vám: Není služebník větší nad pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.

¹⁷Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.

¹⁸Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musíť se naplniti písmo: Ten, kdož jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.

¹⁹Nyní pravím, vám, prvé než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.

²⁰Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.

²¹A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

²²Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.

²³Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, ten, jehož miloval Ježíš.

²⁴Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví.

²⁵A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?

²⁶Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.

²⁷A hned po té skyvě chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.

²⁸Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.

²⁹Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, aneb aby něco chudým dal.

³⁰A on vzav skyvu chleba, hned vyšel, A byla noc.

³¹Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.

³²A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.

³³Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, ale jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, i vám pravím nyní.

³⁴Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého.

³⁵Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.

³⁶Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.

³⁷Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? Duši svou za tebe položím.

³⁸Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen, amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.

Jan 13

¹Před velikonočním svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, ⌈protože miloval⌉ své, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.

²Během večeře, když již Ďábel vložil do srdce Judy Šimona Iškariotského, aby jej vydal,

³Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,

⁴vstal od večeře a odložil své šaty, vzal lněné plátno a přepásal se.

⁵Potom nalil do umyvadla vodu a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, kterým byl přepásán.

⁶Přišel k Šimonovi Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi ⌈chceš mýt⌉ nohy?“

⁷Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, nyní nevíš, potom však to poznáš.“

⁸Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl.“

⁹Šimon Petr mu řekl: „Pane, pak tedy nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!“

¹⁰Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umýt nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“

¹¹Věděl totiž, kdo ho vydává. Proto řekl: Ne všichni jste čistí.

¹²Když jim umyl nohy [a] vzal si své šaty, opět ⌈zaujal místo u stolu⌉ a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?

¹³Vy mne nazýváte Učitelem a Pánem a dobře pravíte; jsem jím.

¹⁴Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy.

¹⁵Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám.

¹⁶Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal.

¹⁷Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete–li to činit.

¹⁸Nemluvím o vás všech; já vím, které jsem si vyvolil. Ale musí se naplnit Písmo: Ten, kdo jí ⌈se mnou⌉ chléb, pozdvihl proti mně svou patu.

¹⁹Již teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že Já jsem.

²⁰Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal.“

²¹Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí.“

²²Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to říká.

²³Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náručí.

²⁴Na toho Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví.

²⁵On se naklonil k Ježíšovým prsům a řekl mu: „Pane, kdo to je?“

²⁶Ježíš odpověděl: „Je to ten, kterému namočím a podám sousto.“ Namočil sousto a podal je Judovi Šimona Iškariotského.

²⁷Tehdy, po tom soustu, vstoupil do něho Satan. Ježíš mu řekl: „Co činíš, učiň rychle!“

²⁸Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl.

²⁹Protože měl Juda pokladnici, domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: „Nakup, co potřebujeme na svátek“, anebo aby dal něco chudým.

³⁰On si vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.

³¹Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl Syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm.

³²[Jestliže byl Bůh oslaven v něm,] oslaví Bůh i jeho v sobě a oslaví ho hned.

³³Dítky, ještě krátce jsem s vámi. Budete mne hledat, a jako jsem řekl Židům, tak i vám nyní říkám: Kam jdu já, tam vy přijít nemůžete.

³⁴Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali.

³⁵Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete–li mít lásku jedni k druhým.“

³⁶Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Kam já jdu, tam mne nyní následovat nemůžeš; budeš mne však následovat později.“

³⁷Petr mu řekl: „Pane, proč tě nemohu následovat teď? Svou duši za tebe položím!“

³⁸Ježíš odpověděl: „Svou duši za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát ⌈mě zapřeš⌉.“