Jan 11 Porovnání: Kralická vs ČSP
Jan 11
1Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.
2A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.
3Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.
8Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?
9Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.
16I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.
17Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.
20Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
26A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
27Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.
31Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.
35I zaplakal Ježíš.
36Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?
38Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.
44I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.
47I sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.
48Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem {biskupem} byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem {biskupem} byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.
52A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.
54Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57Vydali pak byli přední kněží {biskupové} a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Jan 11
1Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
2Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen.
3Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“
4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“
5Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara.
6Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“
8Učedníci mu řekli: „Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?“
9Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa.
10Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“
11To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“
12Učedníci mu řekli: „Pane, spí–li, bude v pořádku.“
13Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku.
14Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel.
15A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“
16Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“
17Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
18Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.
19Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra.
20Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.
21Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.
22[Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“
23Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“
24Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
25Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
26A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře ⌈na věčnost⌉. Věříš tomu?“
27Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, ⌈který má přijít⌉ na svět.“
28Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: „Učitel je tu a volá tě.“
29Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.
31Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; ⌈domnívali se⌉, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
32Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.“
33Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se
34a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a podívej se!“
35Ježíš zaplakal.
36Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.“
37Někteří z nich však řekli: „Nemohl ten, který otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento člověk nezemřel?“
38Ježíš, znovu v sobě rozhorlen, přišel k hrobu; byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
39Ježíš pravil: „Odstraňte ten kámen!“ Marta, sestra toho zesnulého, mu řekla: „Pane, již zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“
40Ježíš jí říká: „Neřekl jsem ti, že jestliže uvěříš, uvidíš Boží slávu?“
41Odstranili tedy kámen. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mne vyslyšel.
42Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který tu stojí okolo, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“
43A když to řekl, silným hlasem zvolal: „Lazare, pojď ven!“
44Ten, který byl mrtvý, vyšel, ruce i nohy měl svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte ho odejít!“
45Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a spatřili, co učinil, v něho uvěřili.
46Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš učinil.
47Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a říkali: „Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení.
48Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ.“
49Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete;
50ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“
51Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ,
52a ne jenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno.
53Od toho dne byli tedy rozhodnuti, že ho zabijí.
54Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny, do města jménem Efraim, a tam zůstal s učedníky.
55Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z venkova vystupovali před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili.
56Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“
57Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout.
Porozumění Kralická vs ČSP v Jan 11
Kralická (CzeBKR)
Bible kralická - Čeština 16. století, klenot české literatury a reformace.
ČSP
Český studijní překlad - Přesný a moderní překlad s důrazem na původní jazyky.
Prohlížíte si vedle sebe srovnání Jan 11 v překladech Kralická a ČSP. Porovnání těchto dvou verzí může pomoci objasnit nuance původního textu.
Klíčové srovnání: Jan 11:16
"I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním."
"Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“"
