Deuteronomium 21

¹Když by nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys dědičně vládl jí,) ležící na poli, a nebylo by vědíno, kdo by ho zabil,

²Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a měřiti budou k městům, kteráž jsou vůkol toho zabitého.

³A když nalezeno bude město nejbližší toho zabitého, tedy vezmou starší města toho jalovici z stáda, kteréž ještě nebylo užíváno, a kteráž netáhla ve jhu.

⁴I uvedou starší toho města jalovici tu do údolí pustého, kteréž nikdy nebylo děláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí.

⁵Potom přistoupí kněží synové Léví; (nebo je Hospodin Bůh tvůj vyvolil, aby přisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu, vedlé jejichž výpovědi stane všeliká rozepře a každá rána.)

⁶Všickni také starší toho města, kteříž jsou nejbližší toho zabitého, umyjí ruce své nad jalovicí sťatou v tom údolí,

⁷A osvědčovati budou, řkouce: Nevylilyť jsou ruce naše krve té, aniž oči naše viděly vražedlníka.

⁸Očisť lid svůj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a nepřičítej krve nevinné lidu svému Izraelskému. I bude sňata s nich vina té krve.

⁹Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostředku svého, když učiníš, což pravého jest před očima Hospodinovýma.

¹⁰Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a dal by je Hospodin Bůh tvůj v ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé;

¹¹Uzříš-li mezi zajatými ženu krásného oblíčeje, a zamiluješ ji, tak abys ji sobě vzal za manželku:

¹²Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobě hlavu, a obřeže nehty své;

¹³A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zůstane v domě tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý měsíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá.

¹⁴Pakliť by se nelíbila, tedy propustíš ji svobodnou; ale nikoli neprodávej jí za peníze, ani nekupč jí, poněvadž jsi jí ponížil.

¹⁵Měl-li by kdo dvě ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a zplodily by mu syny, milá i nemilá, a byl-li by syn prvorozený nemilé:

¹⁶Tedy když dědice ustavovati bude nad tím, což by měl, nebude moci dáti práva prvorozenství synu milé před synem prvorozeným nemilé,

¹⁷Ale prvorozeného syna nemilé při prvorozenství zůstaví, a dá jemu dva díly ze všeho, což by měl; nebo on jest počátek síly jeho, jeho jest právo prvorozenství.

¹⁸Měl-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal hlasu otce svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by jich:

¹⁹Tedy vezmouce ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším města svého, k bráně místa přebývání svého,

²⁰A řeknou starším města svého: Syn náš tento, jsa zpurný a protivný, neposlouchá hlasu našeho, žráč a opilec jest.

²¹Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umřeť; a tak odejmeš zlé z prostředku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se budou.

²²Když by kdo zhřešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní a pověsil bys ho na dřevě:

²³Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zlořečený jest před Bohem pověšený; protož nepoškvrňuj země své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.

Deuteronomium 21

¹Jestliže se v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, abys ji obsadil, najde zabitý, ležící na poli, a neví se, kdo ho zabil,

²ať vyjdou tvoji starší a soudcové a odměří vzdálenost do měst, která jsou v okolí zabitého.

³Když se zjistí město, které je nejblíže k zabitému, vezmou starší toho města jalovici, s níž se ještě nepracovalo, která netáhla ve jhu.

⁴Starší toho města přivedou jalovici dolů ke stále proudícímu potoku, kde se nepracovalo ani neselo, a tam u potoka zlomí jalovici vaz.

⁵Nato přistoupí kněží, synové Léviho, protože je Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil, aby mu sloužili a aby žehnali v Hospodinově jménu, a ⌈podle jejich příkazu⌉ se bude řešit každý spor a každé ublížení.

⁶Pak si všichni starší toho města, ⌈které je⌉ nejblíže k zabitému, nad jalovicí, jíž byl u potoka zlomen vaz, umyjí ruce.

⁷Promluví a řeknou: Naše ruce neprolily tuto krev a naše oči nic neviděly.

⁸⌈Daruj smíření⌉ svému lidu Izraeli, který jsi vykoupil, Hospodine, a ⌈nepřičítej svému⌉ lidu Izraeli nevinnou krev. A budou usmířeni za krveprolití.

⁹Takto vyhladíš nevinnou krev ze svého středu, neboť uděláš to, co je správné v Hospodinových očích.

¹⁰Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, je vydá do tvé ruky, zajmeš zajatce,

¹¹a pak uvidíš mezi zajatci ženu krásného vzezření, zatoužíš po ní a budeš si ji chtít vzít za ženu,

¹²přiveď ji do svého domu, ať si ostříhá hlavu, ořeže nehty

¹³a sejme ze sebe svůj zajatecký oděv. Ať zůstane ve tvém domě a po dobu jednoho měsíce pláče nad svým otcem a svou matkou. Potom k ní můžeš vejít, budeš jejím manželem a ona ⌈se stane tvou ženou.⌉

¹⁴I stane se, jestliže ⌈v ní již nebudeš mít zalíbení,⌉ že ji propustíš podle jejího přání. Nesmíš ji však prodat za stříbro. Nesmíš s ní zacházet krutě, protožes ji ponížil.

¹⁵Jestliže bude mít muž dvě ženy, jednu milovanou a druhou nenáviděnou, a milovaná i nenáviděná mu porodí syny, ale prvorozeným bude syn nenáviděné,

¹⁶i stane se v den, kdy bude svým synům dávat do dědictví to, co mu patří, že nesmí ⌈jednat jako s prvorozeným⌉ se synem milované oproti synu nenáviděné, který je prvorozený.

¹⁷Ale za prvorozeného uzná syna nenáviděné a dá mu dva díly ze všeho, co má, neboť on je prvotina jeho síly, jemu patří právo prvorozeného.

¹⁸Jestliže bude mít někdo umíněného a vzpurného syna, který neposlouchá svého otce a svou matku, a přestože ho kárají, je neposlouchá,

¹⁹ať ho jeho otec a matka uchopí a vyvedou ho ke starším jeho města, do brány jeho místa,

²⁰a řeknou starším jeho města: Tento náš syn je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout a pijan.

²¹Všichni muži jeho města nechť na něj házejí kamení, aby zemřel. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Všichni Izraelci o tom ⌈uslyší a budou se bát.⌉

²²Jestliže ⌈někdo spáchá⌉ hřích, za který je hoden rozsudku smrti, ať je usmrcen; pověs ho na strom.

²³Nenech jeho mrtvolu na stromě přes noc, ale jistě ho pohřbi v ten den, neboť na pověšeném je Boží kletba. Neznečisti svou zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.