Deuteronomium 22

¹Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, ale přivedeš je až k bratru svému.

²Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po něm neptal bratr tvůj, a navrátíš mu je.

³Tolikéž učiníš s oslem jeho, s oděvem jeho, také i se všelikou věcí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí.

⁴Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod břemenem ležící na cestě, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš.

⁵Žena nebude nositi oděvu mužského, aniž se obláčeti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli činí to.

⁶Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka seděla by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými,

⁷Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě, aby tobě dobře bylo, a abys prodlil dnů svých.

⁸Když bys stavěl dům nový, udělej zabradla vůkol střechy své, abys neuvedl viny krve na dům svůj, když by kdo upadl s něho.

⁹Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene, aby nebyl poškvrněn užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice.

¹⁰Nebudeš orati volem a oslem spolu.

¹¹Neoblečeš roucha z rozdílných věcí, z vlny a lnu setkaného.

¹²Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého, jímž se odíváš.

¹³Když by pojal někdo ženu, a všel by k ní, a potom měl by ji v nenávisti,

¹⁴A dal by příčinu k řečem o ní, v zlou pověst ji obláčeje a mluvě: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou:

¹⁵Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou znamení panenství děvečky k starším města svého k bráně.

¹⁶A dí otec děvečky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má.

¹⁷A hle, sám příčinu dal řečem o ní, mluvě: Nenalezl jsem při dceři tvé panenství, a teď hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to před staršími města.

¹⁸Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou,

¹⁹A uloží jemu pokutu sto lotů stříbra, kteréž dají otci děvečky, proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své.

²⁰Jináč byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství při děvečce:

²¹Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího, a uházejí ji lidé města toho kamením, a umře; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v domě otce svého. Tak odejmeš zlé z prostředku sebe.

²²Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele.

²³Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v městě, obýval by s ní:

²⁴Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a umrou, děvečka, proto že nekřičela, jsuci v městě, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého.

²⁵Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou, a násilí jí učině, obýval by s ní: smrtí umře muž ten sám,

²⁶Děvečce pak nic neučiníš. Nedopustila se hříchu hodného smrti; nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i při této věci.

²⁷Na poli zajisté nalezl ji; křičela děvečka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil.

²⁸Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi:

²⁹Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své.

³⁰Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.

Deuteronomium 22

¹⌈Když uvidíš býka svého bratra či jeho ovci, jak se zaběhly, nebuď lhostejný vůči nim,⌉ ale určitě je přiveď nazpět svému bratru.

²Jestliže tvůj bratr nežije blízko tebe nebo jej neznáš, vezmi je do svého domu. Ať jsou u tebe, dokud je tvůj bratr nevyhledá. Pak mu je vrať.

³Tak to udělej s jeho oslem, tak to udělej s jeho oděvem, tak to udělej s každou ztracenou věcí svého bratra, která se mu ztratí a nalezneš ji. Nesmíš být lhostejný.

⁴⌈Když uvidíš osla svého bratra či jeho býka, jak padli na cestě, nebuď lhostejný⌉ vůči nim, ale spolu s ním jim určitě pomoz vstát.

⁵Ať není oblečení muže na ženě a muž nechť neobléká oděv ženy, protože každý, kdo dělá takové věci, je ohavností pro Hospodina, tvého Boha.

⁶Když se před tebou po cestě, na nějakém stromě či na zemi naskytne ptačí hnízdo s mláďaty nebo vejci a matka bude sedět na mláďatech nebo na vejcích, neber matku s mláďaty.

⁷Matku jistě propusť a vezmi si jen mláďata, aby se ti dobře vedlo a dožil ses mnoha dní.

⁸Když si postavíš nový dům, udělej na střeše zábradlí, abys neuvedl na svůj dům vinu za prolitou krev, když by z něho někdo spadl.

⁹Neosévej svou vinici dvojím druhem semene, jinak plný výnos semene, které jsi zasel, i úroda vinice propadne svatyni.

¹⁰Neorej s býkem a oslem společně.

¹¹Neoblékej si oděv vyrobený z míšených vláken, vlny a lnu zároveň.

¹²Udělej si střapce na čtyřech cípech svého oděvu, kterým se přikrýváš.

¹³Jestliže si muž vezme ženu, vejde k ní, a pak ji začne nenávidět,

¹⁴⌈vznese proti ní křivé obvinění,⌉ ⌈způsobí jí špatnou pověst⌉ a řekne: Vzal jsem si tuto ženu a když jsem se k ní přiblížil, ⌈nenašel jsem u ní známky panenství,⌉

¹⁵potom otec dívky a její matka vezmou a přinesou důkazy panenství té dívky do brány ke starším města

¹⁶a otec dívky řekne starším: Dal jsem svou dceru tomuto muži za ženu a on ji začal nenávidět.

¹⁷Hle, vznesl křivé obvinění se slovy: Nenašel jsem u tvé dcery známky panenství. Zde je důkaz panenství mé dcery. A rozprostřou před staršími města roucho.

¹⁸Nato ať starší onoho města vezmou muže a pokárají ho.

¹⁹⌈Budou ho pokutovat sto stříbrnými⌉ a dají je otci dívky, protože ten muž způsobil izraelské panně zlou pověst. Zůstane jeho ženou, po celý svůj život ji nesmí propustit.

²⁰Jestliže se však to obvinění ukázalo jako pravdivé a nenašel se důkaz panenství dívky,

²¹pak ať vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, muži jejího města ji ukamenují a zemře, protože spáchala hanebnost v Izraeli, když smilnila v domě svého otce. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.

²²Když bude muž dopaden, jak spí s provdanou ženou, ať oba zemřou -- muž, který spal s ženou, i ta žena. Tak ⌈vyhlaď zlo z Izraele.⌉

²³Jestliže bude dívka, panna zasnoubena muži a potká ji ve městě muž a bude s ní spát,

²⁴vyveďte oba do brány onoho města, ukamenujte je, ať zemřou; dívka proto, že ve městě nekřičela, a muž proto, že znásilnil ženu svého bližního. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.

²⁵Jestliže však potká muž zasnoubenou dívku na poli, ten muž se jí zmocní a bude s ní spát, ať zemře jenom ten muž, který s ní spal.

²⁶Dívce ale nic nedělej. Dívce nenáleží trest smrti, protože to je případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zavraždí ho.

²⁷Protože ji potkal na poli, zasnoubená dívka křičela, ale nebyl, kdo by ji zachránil.

²⁸Jestliže potká muž dívku, pannu, která není zasnoubená, zmocní se jí, bude s ní spát a budou dopadeni,

²⁹ten muž, který s ní spal, dá otci dívky padesát stříbrných. Stane se jeho ženou za to, že ji znásilnil, a nesmí ji po celý svůj život propustit.