2. Korintským 3 Porovnání: Kralická vs ČSP

2. Korintským 3

¹Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?

²List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

³Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

⁴Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

⁵Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

⁶Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.

⁷Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

⁸I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

⁹Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.

¹⁰Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.

¹¹Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

¹²Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,

¹³A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

¹⁴Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.

¹⁵Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.

¹⁶Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.

¹⁷Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.

¹⁸My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.

2. Korintským 3

¹To začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme, jako někteří, doporučující dopisy k vám nebo od vás?

²Vy jste naším dopisem, který je napsán v našich srdcích a který znají a čtou všichni lidé.

³Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, nýbrž na ⌈deskách lidských⌉ srdcí.

⁴Takovou pak máme skrze Krista důvěru k Bohu:

⁵Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha.

⁶On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.

⁷Jestliže se služba smrti vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela,

⁸jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha?

⁹Neboť jestliže byla sláva v službě odsouzení, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.

¹⁰Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě.

¹¹Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.

¹²Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně.

¹³Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.

¹⁴Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního [dne] zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu.

¹⁵Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci.

¹⁶Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.

¹⁷Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, [tam] je svoboda.

¹⁸A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.