2. Korintským 4

¹Protož majíce toto přisluhování, jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme.

²Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před oblíčejem Božím.

³Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest.

⁴V nichž Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.

⁵Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sebe pak služebníky vašimi pro Ježíše.

⁶Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.

⁷Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží, a ne z nás,

⁸Když se všech stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme docela zvrtkáni;

⁹Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.

¹⁰Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl.

¹¹Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem.

¹²A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život.

¹³Majíce tedy téhož ducha víry, podlé toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme,

¹⁴Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí, a postaví s vámi.

¹⁵Nebo to všecko děje se pro vás, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých rozmohla se k slávě Boží.

¹⁶Protož neoblevujeme, ale ačkoli ten zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne.

¹⁷Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí,

¹⁸Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné.

2. Korintským 4

¹Když tedy máme tuto službu podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, neochabujeme,

²ale odřekli jsme se věcí ukrývaných kvůli hanbě a nepočínáme si chytrácky ani nepřekrucujeme slovo Boží, nýbrž zjevováním pravdy se představujeme každému lidskému porozumění před Bohem.

³Je–li však naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou.

⁴Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo ⌈evangelia slávy⌉ Krista, jenž je obrazem Božím.

⁵Neboť nehlásáme sami sebe, nýbrž Ježíše Krista, Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše.

⁶Neboť Bůh, který řekl: Z temnoty ať zazáří světlo, zazářil v našich srdcích, ⌈aby osvítil lidi poznáním⌉ Boží slávy v osobě Ježíše Krista.

⁷Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla ⌈z Boha⌉, a ne z nás.

⁸Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí;

⁹jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni.

¹⁰Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život.

¹¹Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle.

¹²Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život.

¹³Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: Uvěřil jsem, proto jsem mluvil, i my věříme, proto také mluvíme,

¹⁴a víme, že ten, který vzkřísil [Pána] Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví spolu s vámi.

¹⁵Vždyť to všechno je kvůli vám, aby milost, rozhojněná skrze mnohé lidi, rozmnožila vděčnost ke slávě Boží.

¹⁶Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje.

¹⁷To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy,

¹⁸když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.