2. Korintským 2 Porovnání: Kralická vs ČSP

2. Korintským 2

¹Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

²Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

³A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás.

⁴Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám.

⁵Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil,) všecky vás.

⁶Dostiť má takový na tom trestání od mnohých,

⁷Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový.

⁸Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

⁹Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

¹⁰Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

¹¹Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá.

¹²Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého.

¹³Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

¹⁴Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

¹⁵Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

¹⁶Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

¹⁷Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme.

2. Korintským 2

¹Rozhodl jsem se však, že k vám nepřijdu opět v zármutku.

²Neboť jestliže já vás zarmucuji, kdo mi bude působit radost, ne–li ten, koho já zarmucuji?

³A právě toto píšu, abych po svém příchodu neměl zármutek kvůli těm, kdo mi měli působit radost; jsem o vás všech přesvědčen, že moje radost je radostí vás všech.

⁴Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou ⌈k vám překypuji⌉.

⁵Způsobil–li někdo zármutek, nezpůsobil ho jen mně, ale zčásti -- abych nepřeháněl -- vám všem.

⁶Takovému člověku stačí pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.

⁷Takže mu raději naopak odpusťte a povzbuďte ho, aby snad přemírou zármutku nebyl takový člověk pohlcen.

⁸Vybízím vás tedy, abyste ho ujistili svou láskou.

⁹Proto vám také píšu, abych vás vyzkoušel a poznal, jste–li ⌈ve všem⌉ poslušni.

¹⁰Komu vy něco odpouštíte, odpouštím i já. Neboť i já, cokoliv jsem odpustil -- měl–li jsem co odpustit -- učinil jsem to pro vás před tváří Kristovou,

¹¹abychom nebyli oklamáni od Satana; vždyť jeho úmysly nám nejsou neznámy.

¹²Když jsem přišel do Troady ⌈hlásat evangelium Kristovo⌉ -- a ⌈naskytla se mi příležitost⌉ v Pánu --,

¹³⌈můj duch⌉ neměl pokoje, protože jsem nenalezl svého bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a odešel do Makedonie.

¹⁴Díky Bohu, který nás stále ⌈vede v triumfálním průvodu v Kristu⌉ a zjevuje skrze nás na každém místě vůni své známosti.

¹⁵Neboť jsme Kristovou libou vůní Bohu ⌈mezi těmi⌉, kteří jsou zachraňováni, i ⌈mezi těmi⌉, kteří jdou do záhuby.

¹⁶Jedněm jsme vůní smrti ke smrti, druhým vůní života k životu. Ale kdo je k tomu způsobilý?

¹⁷Neboť nejsme jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, nýbrž jako ti, kdo mluví z upřímnosti, jako ti, kdo mluví z Boha, tak mluvíme před Boží tváří v Kristu.