2. Korintským 1 Porovnání: Kralická vs ČSP

2. Korintským 1

¹Pavel apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všechněmi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:

²Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.

³Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,

⁴Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.

⁵Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova při nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.

⁶Nebo buď že ssouženi jsme, pro vaše potěšení a spasení, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buď že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení. A naděje naše pevná jest o vás,

⁷Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, tak i potěšení.

⁸Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o ssoužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již i o životu svém byli pochybili.

⁹Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu i mrtvé křísícím.

¹⁰Kterýž od takové smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,

¹¹Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo z nás.

¹²Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na světě, zvláště pak u vás.

¹³Neboť nepíšeme vám nic jiného, než to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete,

¹⁴Jakož jste i poznali nás z částky, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše.

¹⁵A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprvé, abyste druhou milost měli,

¹⁶A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a od vás abych byl doprovozen do Judstva.

¹⁷O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podlé těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není?

¹⁸Anobrž víť věrný Bůh, že řeč naše k vám nebyla: Jest, a není.

¹⁹Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v něm: Jest.

²⁰Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť jest: Amen, k slávě Bohu skrze nás.

²¹Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest.

²²Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha v srdce naše.

²³Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.

²⁴Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte.

2. Korintským 1

¹Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:

²Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

³Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení,

⁴který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

⁵Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení.

⁶Jsme–li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme–li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my.

⁷Naše naděje, pokud jde o vás, je pevná; víme, že jako jste účastni utrpení, tak i povzbuzení.

⁸Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našem soužení, které [nás] potkalo v Asii; dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, takže jsme si zoufali, až jsme i pochybovali o svém životě.

⁹Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé;

¹⁰on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ⌈ještě vysvobodí⌉; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí,

¹¹když i vy nám budete pomáhat modlitbou, aby za nás ⌈mnozí děkovali⌉ kvůli ⌈daru milosti⌉, kterého se nám dostalo skrze přímluvy mnohých.

¹²Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě -- a obzvláště mezi vámi -- počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.

¹³Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte,

¹⁴jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den [našeho] Pána Ježíše.

¹⁵V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali dvojí milost,

¹⁶a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven do Judska.

¹⁷Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ano, ano u mne znamená zároveň ne, ne?

¹⁸Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ano i ne.

¹⁹Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen -- mnou, Silvanem a Timoteem -- nebyl ano i ne, nýbrž v něm se uskutečnilo ano.

²⁰Neboť všechna Boží zaslíbení, kolik jich jen je, v něm jsou ano. Proto je také skrze něho řečeno amen k slávě Bohu skrze nás.

²¹Ten, kdo nás upevňuje spolu s vámi ⌈v Kristu⌉ a pomazal nás, je Bůh.

²²On nás také zapečetil a ⌈do našich srdcí⌉ dal ⌈Ducha jako závdavek⌉.

²³Volám Boha za svědka na svou duši, že ⌈jen z ohledu na vás⌉ jsem ještě nepřišel do Korintu.

²⁴⌈Nejsme pány⌉ nad vaší vírou, nýbrž jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou pevně stojíte.