1. Korintským 11

¹Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.

²Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám, ustanovení zachováváte.

³Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.

⁴Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.

⁵Každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.

⁶Nebo nezavíjí-liť se žena, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.

⁷Mužť nemá zavíjeti hlavy, jsa obraz a sláva Boží, ale žena jest sláva mužova.

⁸Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.

⁹Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.

¹⁰Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.

¹¹A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.

¹²Nebo jakož žena z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.

¹³Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě bez zavití modliti Bohu.

¹⁴Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?

¹⁵Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dáni jsou jí.

¹⁶Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.

¹⁷Tyto pak věci předkládaje, nechválím, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.

¹⁸Nejprvé zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.

¹⁹Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě pobožní zjeveni byli mezi vámi.

²⁰Když tedy tak se scházíte vespolek, toť není večeři Páně jísti,

²¹Poněvadž jeden každý nejprv s jídlem večeře své se uspíší, a tu někdo lační, a jiný se přepil.

²²A což pak domů nemáte k jídlu a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom nechválím.

²³Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,

²⁴A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.

²⁵Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.

²⁶Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.

²⁷A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.

²⁸Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.

²⁹Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.

³⁰Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,

³¹Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.

³²Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni.

³³A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte.

³⁴Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.

1. Korintským 11

¹⌈Napodobujte mě⌉, jako i já napodobuji Krista.

²Chválím vás, [bratři,] že ve všem na mne pamatujete a držíte se ⌈mých pokynů⌉, jak jsem vám je předal.

³Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh.

⁴Každý muž, který se modlí nebo prorokuje a má zahalenou hlavu, hanobí svou hlavu.

⁵Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nezahalenou hlavou, hanobí svou hlavu, neboť je to jedno a totéž, jako kdyby se oholila.

⁶Neboť jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. A jestliže je pro ženu potupou dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.

⁷Muž si nemusí zahalovat hlavu, neboť je Božím obrazem a jeho slávou, žena pak je slávou mužovou.

⁸Muž totiž není z ženy, nýbrž žena z muže.

⁹Vždyť nebyl stvořen muž kvůli ženě, ale žena kvůli muži.

¹⁰Proto musí mít žena na hlavě ⌈znamení moci⌉ kvůli andělům.

¹¹Avšak v Pánu není ani žena bez muže ani muž bez ženy.

¹²Neboť jako je žena z muže, tak také muž skrze ženu, a to všechno je z Boha.

¹³Sami posuďte: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?

¹⁴Neučí vás sama příroda, že nosí–li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu,

¹⁵ale nosí–li dlouhé vlasy žena, je jí to k slávě? Neboť dlouhé vlasy jsou jí dány místo pokrývky.

¹⁶Kdyby však měl někdo sklon se přít -- takový zvyk nemáme ani my, ani Boží sbory.

¹⁷Když toto přikazuji, nechválím, že se scházíte spíše k horšímu než k lepšímu.

¹⁸Především slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se scházíte ve sboru, a zčásti tomu věřím.

¹⁹Neboť musí být mezi vámi i ⌈různé skupiny⌉, aby se ti osvědčení stali mezi vámi známými.

²⁰Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně.

²¹Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý.

²²Což nemáte domy, ⌈kde můžete jíst a pít⌉? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím.

²³Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb,

²⁴vzdal díky, rozlomil jej a řekl: [Vezměte, jezte.] Toto je mé tělo, které [se] za vás [láme]. Toto čiňte na mou památku.

²⁵Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.

²⁶Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

²⁷Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně.

²⁸Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije.

²⁹Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo [Páně].

³⁰Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají.

³¹Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni.

³²Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.

³³Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého.

³⁴Je–li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.