1. Korintským 10 Porovnání: Kralická vs ČSP

1. Korintským 10

¹Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli,

²A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,

³A všickni týž pokrm duchovní jedli,

⁴A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus.

⁵Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti.

⁶Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni žádali.

⁷Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.

⁸Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třímecítma tisíců.

⁹Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.

¹⁰Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.

¹¹Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa.

¹²A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.

¹³Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.

¹⁴Protož, moji milí, utíkejtež modlářství.

¹⁵Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.

¹⁶Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?

¹⁷Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme.

¹⁸Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?

¹⁹Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco jest?

²⁰Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.

²¹Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně i stolu ďáblů.

²²Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho?

²³Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.

²⁴Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.

²⁵Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

²⁶Nebo Páněť jest země i plnost její.

²⁷Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.

²⁸Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, kdož oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.

²⁹Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?

³⁰A poněvadž já s díků činěním požívám, proč za bezbožného jmín býti mám pro to, z čehož já díky činím?

³¹Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.

³²Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,

³³Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.

1. Korintským 10

¹Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem,

²všichni ⌈byli pokřtěni⌉ v Mojžíše v oblaku a v moři,

³všichni jedli týž duchovní pokrm

⁴a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.

⁵Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; vždyť byli pobiti v té pustině.

⁶Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žádostivi zlých věcí, jako oni byli žádostiví.

⁷Nebuďte ani modláři jako někteří z nich; jak je napsáno: Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.

⁸Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc;

⁹ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a hynuli od ⌈hadího uštknutí⌉;

¹⁰ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem.

¹¹Tyto [všechny] věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků.

¹²A tak kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl.

¹³Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale ⌈se zkouškou⌉ dá i východisko, abyste ji mohli snést.

¹⁴Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím!

¹⁵Mluvím jako k rozumným; sami rozsuďte, co říkám.

¹⁶Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova?

¹⁷Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.

¹⁸Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky oltáře?

¹⁹Co tedy říkám? Že maso obětované modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená?

²⁰Ne, ale říkám, že to, co [pohané] obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů.

²¹Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů.

²²Či ⌈chceme Pána popouzet⌉ k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?

²³Všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá. Všechno je dovoleno, ale ne všechno buduje.

²⁴Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého.

²⁵Jezte všechno, co se prodává na masném trhu, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte.

²⁶Vždyť Pánova je země a ⌈její plnost⌉.

²⁷Zve–li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, ⌈co vám předloží⌉, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte.

²⁸Ale když by vám někdo řekl: Toto je obětováno božstvům, nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí.

²⁹Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena svědomím druhého?

³⁰Jestliže já s vděčností jím, proč mám být pomlouván za něco, za co vzdávám díky?

³¹Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.

³²Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží,

³³stejně jako i já se chci všem ve všem líbit a nehledám svůj prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni.