Židům 8

¹⌈To podstatné na tom⌉, co je řečeno, je toto: Máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Majestátu v nebesích,

²je služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán, a ne člověk.

³Každý velekněz bývá ustanovován k obětování darů a obětí; proto je nutné, aby i on měl něco, co by obětoval.

⁴Kdyby tedy byl ještě na zemi, ani by nebyl knězem, protože zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle Zákona.

⁵Ti slouží náznaku a předobrazu nebeských věcí, jak ⌈bylo zjeveno Mojžíšovi⌉, když měl stavět stánek; neboť říká: Hleď, ať uděláš všechno podle vzoru, který ti byl ukázán na této hoře.

⁶⌈Nyní však⌉ dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních.

⁷Neboť kdyby ona první smlouva byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou.

⁸Neboť kárá ⌈svůj lid⌉ a říká: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, ⌈kdy uzavřu s domem⌉ Izraele a s domem Judy smlouvu novou;

⁹ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; nezůstali totiž v mé smlouvě, a já jsem je zanechal, praví Pán.

¹⁰Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem.

¹¹A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: Poznej Pána, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich,

¹²protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy [a jejich nezákonnosti] již nikdy nevzpomenu.“

¹³Když mluví o nové smlouvě, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku.

Židům 8

¹Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích.

²Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk.

³Všeliký zajisté nejvyšší kněz {biskup} k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval.

⁴Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona,

⁵Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře.

⁶Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.

⁷Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.

⁸Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.

⁹Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán.

¹⁰Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.

¹¹A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.

¹²Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

¹³A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí.