Žalmy 73 Porovnání: ČSP vs Kralická

Žalmy 73

¹Žalm Asafův. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce!

²Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly,

³neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, ⌈jak se daří ničemům.⌉

⁴Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné,

⁵lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní,

⁶a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv.

⁷Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce.

⁸Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku.

⁹Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí.

¹⁰A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody.

¹¹Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná?

¹²Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek.

¹³Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti!

¹⁴Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání.

¹⁵Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný ⌈pokolení tvých synů.⌉

¹⁶Když jsem přemýšlel, jak to pochopit, ⌈připadalo mi to obtížné.⌉

¹⁷Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec.

¹⁸Ano, postavíš je na kluzká místa, necháš je padnout do klamu.

¹⁹Jaký děs vyvolají, když náhle zmizí, zahynou hrůzou.

²⁰Panovníku, až se vzbudíš, pohrdneš jejich přeludem jako snem po procitnutí.

²¹Když bylo mé srdce zahořklé, když se jitřilo mé nitro,

²²byl jsem tupý a nechápavý, byl jsem před tebou jako hovádko.

²³Nicméně jsem stále u tebe. Uchopils mě za pravici,

²⁴povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy.

²⁵Koho mám na nebesích? A jsem–li s tebou, nemám na zemi zalíbení.

²⁶Mé tělo i mé srdce chřadne. Bůh je však navěky skálou mého srdce a mým podílem.

²⁷Hle, kdo se ti vzdalují, zahynou; zničíš každého, kdo je ti nevěrný.

²⁸Co se mě týče, Boží blízkost je pro mě dobrá. Učinil jsem si útočiště v Panovníku Hospodinu, abych vyprávěl o celém tvém díle.

Žalmy 73

¹Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

²Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

³Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

⁴Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

⁵V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

⁶Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

⁷Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

⁸Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

⁹Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

¹⁰A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

¹¹Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

¹²Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

¹³Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

¹⁴Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

¹⁵Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

¹⁶Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

¹⁷Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

¹⁸Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

¹⁹Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

²⁰Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

²¹Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

²²Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

²³A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

²⁴Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

²⁵Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

²⁶Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

²⁷Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

²⁸Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.