Římanům 11

¹Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova.

²Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo ⌈o Eliášovi, když vypráví⌉, jak si stěžuje Bohu na Izrael?

³Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.

⁴Co mu však řekl božský výrok? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem.

⁵Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.

⁶Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.

⁷Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,

⁸jak je napsáno: Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.

⁹A David praví: Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

¹⁰Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.

¹¹Ptám se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to vzbudilo jejich žárlivost.

¹²Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství ⌈pro pohany⌉, oč více bude znamenat jejich plnost!

¹³Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu,

¹⁴zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost ⌈svých pokrevních bratrů⌉ a některé z nich zachránit.

¹⁵Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život ⌈po zmrtvýchvstání⌉?

¹⁶Jsou–li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je–li kořen svatý, jsou svaté i větve.

¹⁷Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,

¹⁸nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.

¹⁹Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

²⁰Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

²¹Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

²²Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš–li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

²³A oni, nezůstanou–li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

²⁴Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

²⁵Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.

²⁶⌈Bude však⌉ zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;

²⁷a to bude ⌈má smlouva⌉ s nimi, až odejmu jejich hříchy.

²⁸Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce.

²⁹Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.

³⁰Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,

³¹tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství ⌈prokázané vám⌉, aby také došli milosrdenství.

³²Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

³³Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!

³⁴Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?

³⁵Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?

³⁶Vždyť z něho a skrze něho a ⌈pro něho⌉ jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.

Římanům 11

¹Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.

²Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:

³Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají?

⁴Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.

⁵Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,

⁶A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.

⁷Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,

⁸(Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.

⁹A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením.

¹⁰Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.

¹¹Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl.

¹²A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?

¹³Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,

¹⁴Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.

¹⁵Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?

¹⁶Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.

¹⁷Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.

¹⁸Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.

¹⁹Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,

²⁰Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.

²¹Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.

²²A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.

²³Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.

²⁴Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.

²⁵Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.

²⁶A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.

²⁷A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.

²⁸A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce.

²⁹Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.

³⁰Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,

³¹Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli.

³²Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.

³³Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.

³⁴Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

³⁵Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?

³⁶Nebo z něho, a skrze něho, a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.