Judův 1

¹Juda, otrok Ježíše Krista a bratr Jakubův, povolaným, kteří jsou milovaní v Bohu Otci a zachovávaní pro Ježíše Krista:

²Kéž se vám rozhojní milosrdenství, pokoj a láska.

³Milovaní, když jsem vynakládal všechnu píli, abych vám psal o [naší] společné záchraně, ⌈pokládal jsem za nutné⌉ vám napsat povzbuzení, abyste vytrvale zápasili o víru, která byla jednou provždy svěřena svatým.

⁴Neboť se vloudili někteří lidé, ⌈kteří jsou dávno předem zapsáni k tomu odsouzení⌉, bezbožní, kteří milost našeho Boha proměňují v bezuzdnost a zapírají našeho jediného vládce a Pána, Ježíše Krista.

⁵Chci vám připomenout, i když to všechno ⌈víte, že Pán, ač jednou⌉ lid z egyptské země zachránil, podruhé ty, kteří neuvěřili, zahubil.

⁶A anděly, kteří nezachovali své knížectví, ale opustili vlastní příbytek, zachovává ve věčných poutech pod mrákotou k soudu velikého dne.

⁷Podobně Sodoma a Gomora a okolní města, která stejným způsobem jako oni plně propadla smilstvu a ⌈odešla za jiným tělem⌉, jsou předložena jako příklad, když nesou trest věčného ohně.

⁸Stejně i tito ⌈ve svém snění⌉ poskvrňují tělo, neuznávají autoritu, rouhají se slávám.

⁹Vždyť ani archanděl Michael, když se s Ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, si nedovolil vynést potupný soud, nýbrž řekl: Kéž tě napomene Pán.

¹⁰Tito se však rouhají věcem, které neznají, a v těch, které jako nerozumná zvířata přirozeně znají, propadají zhoubě.

¹¹Běda jim, neboť se vydali cestou Kainovou, ⌈vrhli se do bludu⌉ Balaámovy mzdy a zahynuli vzpourou Kore.

¹²Tito jsou poskvrnami na vašich hodech lásky, když s vámi bezostyšně hodují a ⌈pasou sami sebe⌉; jsou jako oblaky bez vody, které jsou hnány větry, stromy na sklonku podzimu, bez ovoce, dvakrát zemřelé, vykořeněné;

¹³divoké mořské vlny, které jako pěnu vyvrhují své hanebnosti, bloudící hvězdy, jimž je mrákota tmy zachována na věčnost.

¹⁴O nich také prorokoval Henoch, sedmý od Adama, když řekl: Hle, Pán přišel s desetitisíci svých svatých,

¹⁵aby vykonal soud nade všemi a aby usvědčil každého ze všech skutků bezbožnosti, které bezbožně spáchali, a ze všech tvrdých slov, které proti němu promluvili bezbožní hříšníci.

¹⁶Tito jsou reptalové, nespokojenci, ⌈kteří žijí⌉ podle svých vlastních žádostí, jejich ústa honosně mluví a lichotí lidem kvůli vlastnímu prospěchu.

¹⁷Vy však, milovaní, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů našeho Pána Ježíše Krista.

¹⁸Říkali vám: Na konci času budou posměvači, ⌈kteří budou žít⌉ podle svých vlastních bezbožných žádostí.

¹⁹To jsou ti, kteří ⌈vytvářejí rozdělení⌉, lidé duševní, kteří nemají Ducha.

²⁰Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém,

²¹zachovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.

²²A ⌈nad některými, kteří pochybují, se slitovávejte⌉,

²³některé zachraňujte, vytrhujíce je z ohně, a nad některými se slitovávejte v bázni, majíce v nenávisti i košili poskvrněnou od těla.

²⁴Nyní tomu, kdo je mocen vás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné s veselím před svou slávu,

²⁵jedinému [moudrému] Bohu, našemu Zachránci skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jemu buď sláva, velebnost, vláda i pravomoc před veškerým časem, i nyní, i po všechny věky [věků]. Amen.

Judův 1

¹Judas, Ježíše Krista služebník, bratr pak Jakubův, posvěceným od Boha Otce, a Kristu Ježíši zachovaným i povolaným:

²Milosrdenství vám a pokoj i láska budiž rozmnožena.

³Nejmilejší, všecku snažnost vynakládaje na to, abych vám psal o obecném spasení, musil jsem psáti, vás napomínaje, abyste statečně bojovali o víru, kteráž jest jednou dána svatým.

⁴Neboť podešli někteří lidé bezbožní, prvé již dávno poznamenaní k tomu potupení, kteříž milost Boha našeho přenášejí v chlipnost, a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají.

⁵Protož vidělo mi se vám to připomenouti, kteříž jednou již o tom víte, že když Pán lid z země Egyptské vysvobodil, potom ty, kteříž nevěřící byli, zatratil.

⁶A ty anděly, kteříž neostříhali svého knížetství, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval.

⁷Jako Sodoma a Gomora, a okolní města, když podobným způsobem, jako i tito, v smilstvo se vydali, a odešli po těle cizím, předložena jsou za příklad, pokutu věčného ohně snášejíce.

⁸Takéž podobně i tito, jako v hluboký sen pohřižení, tělo zajisté poškvrňují, panstvím pak pohrdají, a důstojnosti se rouhají;

⁹Ješto Michal archanděl, když s ďáblem odpor maje, hádal se o tělo Mojžíšovo, nesměl vynésti soudu zlořečení, ale řekl: Ztresciž tě Pán.

¹⁰Tito pak, čehož neznají, tomu se rouhají; a což od přirození znají, jako nerozumná hovada, v tom se poškvrňují.

¹¹Běda jim, nebo cestou Kainovou odešli, a poblouzením Balámovy mzdy se vylili, a odporováním Chóre zahynuli.

¹²Tiť jsou na hodech vašich poškvrny, kteříž s vámi hodujíce bezstoudně, sami se pasou; jsou oblakové bez vody, jimiž vítr sem i tam točí, stromové uvadlí, neužiteční, dvakrát mrtví a vykořenění,

¹³Vzteklé vody mořské, vymítající své hanebnosti, hvězdy bludné, jimžto mrákota tmy zachována jest na věčnost.

¹⁴Prorokoval pak také o nich sedmý od Adama Enoch, řka: Aj, Pán se béře s svatými tisíci svými,

¹⁵Aby učinil soud všechněm, a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní.

¹⁶Tiť jsou reptáci, stýskaví, podlé žádostí svých chodíce, jejichž ústa mluví pýchu, pochlebujíce osobám pro svůj užitek.

¹⁷Ale vy, nejmilejší, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů Pána našeho Jezukrista.

¹⁸Neboť pověděli vám, že v posledním času budou posměvači, podlé svých bezbožných žádostí chodící.

¹⁹Toť jsou ti, kteříž se sami odtrhují, hovadní, Ducha Kristova nemající.

²⁰Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře své, v Duchu svatém modléce se,

²¹Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu.

²²A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce.

²³Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni.

²⁴Tomu pak, kterýž mocen jest, zachovati vás bez úrazu, a postaviti před oblíčejem slávy své bez úhony s veselím,

²⁵Samému moudrému Bohu, spasiteli našemu, budiž sláva a velebnost, císařství i moc, i nyní i po všecky věky. Amen.