Jan 14 Porovnání: ČSP vs Kralická

Jan 14

¹„Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne.

²V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, ⌈řekl bych vám to. [Neboť] vám jdu připravit místo.⌉

³A odejdu–li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

⁴A kam já jdu, [víte, i] cestu znáte.“

⁵Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“

⁶Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

⁷⌈Jestliže znáte mne, poznáte i⌉ mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“

⁸Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“

⁹Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

¹⁰Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

¹¹Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne–li, věřte aspoň pro ty skutky.

¹²Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci.

¹³A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu.

¹⁴Požádáte–li [mne] o něco v mém jménu, já to učiním.“

¹⁵„Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání.

¹⁶A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi ⌈na věčnost⌉ --

¹⁷Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.

¹⁸Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám.

¹⁹Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít.

²⁰V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.

²¹Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“

²²Juda, ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám, a ne světu?“

²³Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

²⁴Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal.“

²⁵„Toto jsem vám pověděl, dokud zůstávám u vás.

²⁶Ale Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

²⁷Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé.

²⁸Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím a přijdu k vám. Kdybyste mě milovali, zaradovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já.

²⁹Řekl jsem vám to nyní, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane.

³⁰Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nemá vůbec nic.

³¹Ale ⌈svět má poznat⌉, že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud!“

Jan 14

¹Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.

²V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám.

³Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.

⁴A kam já jdu, víte, i cestu víte.

⁵Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?

⁶Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.

⁷Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.

⁸Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.

⁹Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterakž ty pravíš: Ukaž nám Otce?

¹⁰Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.

¹¹Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; aneb aspoň pro ty samy skutky věřte mi.

¹²Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci svému.

¹³A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu.

¹⁴Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.

¹⁵Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte.

¹⁶A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,

¹⁷Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude.

¹⁸Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.

¹⁹Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, i vy živi budete.

²⁰V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.

²¹Kdož by měl přikázaní má, a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe.

²²Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu?

²³Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.

²⁴Kdožť nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.

²⁵Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje.

²⁶Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.

²⁷Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.

²⁸Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší jest nežli já.

²⁹A nyní pověděl jsem vám, prvé než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili.

³⁰Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně.

³¹Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázal Otec, tak činím. Vstaňte, poďme odtud.