Filipským 2

¹Je–li tedy nějaké povzbuzení v Kristu, je–li nějaké potěšení lásky, je–li nějaké společenství Ducha, je–li nějaký soucit a slitování,

²naplňte mou radost a smýšlejte stejně, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení,

³nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.

⁴Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých.

⁵⌈Mějte [tedy] v sobě to smýšlení, které bylo i⌉ v Kristu Ježíši.

⁶⌈Ačkoli byl⌉ ve způsobu Božím, ⌈nelpěl na tom⌉, že je roven Bohu,

⁷nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A ⌈když se ukázal⌉ v podobě člověka,

⁸ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.

⁹Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno,

¹⁰aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí,

¹¹a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.

¹²Proto, moji milovaní, jako jste vždycky poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu.

¹³Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.

¹⁴Všechno dělejte bez reptání a pochybování,

¹⁵abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě.

¹⁶Držte pevně slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni Kristovu, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.

¹⁷Ale i kdybych byl obětován při oběti a bohoslužbě vaší víry, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi;

¹⁸a stejně i vy se radujte a spoluradujte se mnou.

¹⁹Doufám v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, ⌈co je s vámi⌉.

²⁰Nemám nikoho jiného stejně smýšlejícího, jenž by se upřímně staral ⌈o vaše dobro⌉;

²¹neboť všichni hledají svých věcí, a ne věcí Ježíše Krista.

²²Víte sami, ⌈jak se Timoteus osvědčil⌉; vždyť se mnou sloužil evangeliu jako dítě otci.

²³Jeho tedy, doufám, ihned pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou.

²⁴Jsem přesvědčen v Pánu, že i sám brzo přijdu.

²⁵Považoval jsem však za nutné poslat k vám Epafrodita, svého bratra a spolupracovníka i spolubojovníka, ⌈kterého jste poslali, aby mi posloužil v tom, co potřebuji⌉.

²⁶Toužil totiž ⌈po vás všech⌉ a byl znepokojen, protože jste se doslechli, že onemocněl.

²⁷A opravdu byl nemocen, blízko smrti. Ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.

²⁸Poslal jsem ho tedy tím ochotněji, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a já abych byl méně zarmoucen.

²⁹Přijměte ho v Pánu se vší radostí a mějte takové lidi v úctě;

³⁰neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti. ⌈Vlastní život⌉ dal v sázku, aby doplnil, co chybělo ve vaší službě pro mne.

Filipským 2

¹Protož jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která společnost Ducha, jsou-li která střeva a slitování,

²Naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,

³Nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.

⁴Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.

⁵To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši.

⁶Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,

⁷Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.

⁸A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.

⁹Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno,

¹⁰Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí,

¹¹A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

¹²A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více v nepřítomnosti mé, s bázní a s třesením spasení své konejte.

¹³Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle své.

¹⁴Všecko čiňte bez reptání, a bez pochybování,

¹⁵Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě,

¹⁶Slovo života zachovávajíce, ku poctivosti mé v den Kristův, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.

¹⁷A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se, a spolu raduji se se všechněmi vámi.

¹⁸A též i vy radujte se, a spolu radujte se se mnou.

¹⁹Mámť pak naději v Pánu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.

²⁰Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.

²¹Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.

²²Ale jej zkušeného býti víte, že jako syn s otcem, se mnou přisluhoval v evangelium.

²³Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen uzřím, co se bude díti se mnou.

²⁴Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo přijdu k vám.

²⁵Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,

²⁶Poněvadž toužil po všech vás, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.

²⁷A bylť jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.

²⁸Protož tím chtivěji poslal jsem ho, abyste, vidouce jej zase, radovali se, a já abych byl bez zámutku.

²⁹Přijmětež jej tedy v Pánu se vší radostí, a mějtež takové v poctivosti.

³⁰Neboť pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života, aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.