Exodus 22 Porovnání: ČSP vs Kralická

Exodus 22

¹Jestliže bude dopaden zloděj při vloupání a bude bit, takže zemře, nebude za něj prolita krev.

²Jestliže ⌈to bude po východu slunce,⌉ bude za něj prolita krev. Zloděj musí ztrátu plně nahradit. Pokud nic nemá, bude za svou krádež prodán.

³Jestliže se u něj skutečně nalezne živé to, co ukradl, -- ať býk, osel či ovce -- nahradí to dvojnásobně.

⁴Když někdo ⌈nechá spásat pole či vinici a pustí⌉ svůj dobytek pást se na cizí pole, nahradí to tím nejlepším ze svého pole či ze své vinice.

⁵Když vyšlehne oheň, zasáhne trní a stráví stoh, nepožaté obilí či pole, pak ten, kdo požár zapříčiní, musí plně nahradit to, co bylo spáleno.

⁶Když dá někdo svému bližnímu do úschovy stříbro nebo nějaké předměty a bude to z domu toho muže ukradeno, pak pokud bude zloděj dopaden, nahradí to dvojnásobně.

⁷Jestliže nebude zloděj dopaden, předstoupí majitel domu před Boha, nevztáhl–li ruku na práci svého bližního.

⁸Při každé zpronevěře -- ohledně býka, osla, ovce, oděvu, ohledně jakékoliv ztracené věci, o které někdo řekne: To je ono -- přijde záležitost těch dvou před Boha. Koho Bůh prohlásí vinným, ten ztrátu svému bližnímu dvojnásobně nahradí.

⁹Když někdo dá svému bližnímu do úschovy osla, býka, ovci či jakékoliv zvíře a to zemře, bude zraněno či odvlečeno a nikdo to neviděl,

¹⁰⌈Hospodinova přísaha⌉ bude mezi těmi dvěma, že nevztáhl ruku na práci svého bližního. Jeho majitel to přijme a držitel nebude nic nahrazovat.

¹¹Jestliže mu to však skutečně ukradli, nahradí to jeho majiteli.

¹²Jestliže to bylo opravdu roztrháno na kusy, přinese mu důkaz a rozsápané zvíře nebude nahrazovat.

¹³Když si někdo vyžádá dobytče od svého bližního, to bude zraněno nebo zemře a majitel u toho nebude, musí ztrátu plně nahradit.

¹⁴Jestliže u toho jeho majitel bude, nebude ztrátu nahrazovat. Jestliže si je pronajal, ztráta je kryta odměnou.

¹⁵Když někdo svede pannu, která není zasnoubená, a bude s ní spát, jistě za ni zaplatí věno, aby se stala jeho ženou.

¹⁶Jestliže mu ji její otec rozhodně odmítne dát, odváží stříbro jako věno za pannu.

¹⁷Čarodějnici nenecháš naživu.

¹⁸Každý, kdo obcuje se zvířetem, bude jistě usmrcen.

¹⁹Ten, kdo obětuje jiným bohům než Hospodinu samému, bude zasvěcen zkáze.

²⁰Nebudeš utiskovat příchozího ani ho nebudeš utlačovat, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi.

²¹Žádnou vdovu ani sirotka nebudete utlačovat.

²²Jestliže bys ho přece utlačoval, takže by ke mně úpěnlivě volal, jistě vyslyším jeho volání,

²³vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže se vaše ženy stanou vdovami a vaši synové sirotky.

²⁴Jestliže půjčíš peníze mému lidu, chudému, který je s tebou, nebudeš vůči němu jednat jako lichvář, neuložíš mu úrok.

²⁵Jestliže vezmeš do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu ho vrať,

²⁶neboť je to jeho jediná přikrývka, je to jeho plášť pro jeho tělo. V čem by jinak spal? I stane se, že bude ke mně úpěnlivě volat a vyslyším ho, neboť jsem milostivý.

²⁷Nebudeš proklínat Boha ani předáka ve svém lidu nebudeš proklínat.

²⁸Neopozdíš se s obětí ze svého plného výnosu a své šťávy. Svého prvorozeného syna dáš mně.

²⁹Tak naložíš i se svým býkem a se svou ovcí: sedm dní bude u své matky a osmého dne jej dáš mně.

³⁰Budete mým svatým lidem. Nebudete jíst maso zvířete rozsápaného na poli, ale hodíte ho psovi.

Exodus 22

¹Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytče, a zabil by je neb prodal: pět volů navrátí za toho vola, a čtvero dobytčat za to dobytče.

²(Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí.

³Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své.

⁴Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, buď vůl, neb osel, buď dobytče ještě živé, dvénásobně navrátí.

⁵Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, tím tu škodu nahradí.

⁶Vyšel-li by oheň, a chytilo by se trní, a shořel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, to, což shořelo.

⁷Kdyby někdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zloděj, dvojnásobně navrátí.

⁸Pakli nebude zloděj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho před soudce, a přisáhne, že nevztáhl ruky své na věc bližního svého.

⁹O všelijakou věc, o niž by byla nesnáz, buď o vola neb osla, dobytče neb roucho, pro všelikou věc ztracenou, když by kdo pravil, že to jest: před soudce přijde pře obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobně navrátí bližnímu svému.

¹⁰Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytče a jakékoli hovado, a umřelo by neb ochromělo, neb zajato bylo, že žádný neviděl:

¹¹Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba, že nevztáhl ruky své k věci bližního svého; a přijme jej v tom pán věci té, a onen nebude povinen navraceti.

¹²Pakli by krádeží vzato bylo od něho, navrátiti zase má pánu jeho.

¹³Pakli by udáveno bylo, postaví svědka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest.

¹⁴Kdyby pak někdo vypůjčil něčeho od bližního svého, a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase.

¹⁵Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, poněvadž bylo za peníze najaté, a přišlo za mzdu svou.

¹⁶Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dáť jí věno, a vezme ji sobě za manželku.

¹⁷Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu, odváží stříbra podlé obyčeje věna panenského.

¹⁸Čarodějnici nedáš živu býti.

¹⁹Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí ať umře.

²⁰Kdo by obětoval bohům, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude.

²¹Příchozímu neučiníš křivdy, aniž utiskneš ho; nebo příchozí byli jste v zemi Egyptské.

²²Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete.

²³Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich.

²⁴A rozhněvá se prchlivost má, i zbiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotci.

²⁵Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš.

²⁶Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš.

²⁷Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jímž přikrývá tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.

²⁸Soudcům nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zlořečiti nebudeš.

²⁹Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dáš.

³⁰Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš.

³¹Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete.