Exodus 20

¹Potom Bůh vyhlásil ⌈všechna tato slova.⌉ Řekl:

²Já ⌈Hospodin jsem tvůj Bůh,⌉ který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

³Nebudeš mít jiné bohy vedle mne.

⁴Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.

⁵Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,

⁶ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy.

⁷Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.

⁸Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil.

⁹Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,

¹⁰ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách,

¹¹protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.

¹²Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

¹³Nebudeš vraždit!

¹⁴Nebudeš cizoložit!

¹⁵Nebudeš krást!

¹⁶Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví!

¹⁷Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

¹⁸Všechen lid sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál.

¹⁹Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli.

²⁰Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel a aby na vás byla bázeň před ním, abyste nehřešili.

²¹Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k ⌈husté temnotě,⌉ kde byl Bůh.

²²Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe.

²³Neuděláte si vedle mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté.

²⁴Uděláš mi oltář z hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, přijdu k tobě a požehnám ti.

²⁵Jestliže mi uděláš oltář z kamenů, nesmíš používat kameny tesané, protože když se nad ním rozeženeš svým dlátem, znesvětíš ho.

²⁶A nebudeš vystupovat na můj oltář po stupních, aby se na něm neodhalovala tvá nahota.

Exodus 20

¹I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:

²Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.

³Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.

⁴Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.

⁵Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,

⁶A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.

⁷Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.

⁸Pomni na den sobotní, abys jej světil.

⁹Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;

¹⁰Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.

¹¹Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.

¹²Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

¹³Nezabiješ.

¹⁴Nesesmilníš.

¹⁵Nepokradeš.

¹⁶Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.

¹⁷Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.

¹⁸Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.

¹⁹A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.

²⁰Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili.

²¹Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh.

²²I řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste sami viděli, že s nebe mluvil jsem s vámi.

²³Protož nevyzdvihujte ničehož ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě.

²⁴Oltář z země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě.

²⁵Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.

²⁶Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.