Židům 1

¹Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého,

²Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil.

³Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech,

⁴Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel.

⁵Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem?

⁶A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží.

⁷A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně;

⁸Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého.

⁹Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé.

¹⁰A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa.

¹¹Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,

¹²A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou.

¹³A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?

¹⁴Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení?

Židům 1

¹Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích;

²na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.

³On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese ⌈svým mocným slovem⌉. Když [skrze sebe] vykonal očištění od [našich] hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.

⁴Stal se tím vznešenější nad anděly, čím význačnější jméno dědičně obdržel.

⁵Neboť kterému z andělů kdy řekl: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil? A opět: Já mu budu otcem a on mi bude synem?

⁶A ⌈opět, když uvádí⌉ Prvorozeného do světa, praví: Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.

⁷O andělech sice říká: On činí své anděly ⌈závany větru⌉ a své služebníky plamenem ohně,

⁸avšak o Synovi: Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království.

⁹Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselí nad tvé společníky.

¹⁰A: Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.

¹¹Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou

¹²a jako plášť je svineš, [jako roucho] budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou.

¹³A kterému z andělů kdy řekl: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou?

¹⁴Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu?