Žalmy 74

¹Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

²Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

³Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

⁴Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

⁵Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

⁶A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

⁷Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

⁸Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

⁹Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

¹⁰I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

¹¹Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

¹²Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

¹³Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

¹⁴Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

¹⁵Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

¹⁶Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

¹⁷Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

¹⁸Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

¹⁹Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

²⁰Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

²¹Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

²²Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

²³Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

¹Meditace -- Asafův žalm. Proč jsi nás, Bože, nadobro odvrhl? Tvůj hněv plane proti ovcím tvého stáda.

²Pamatuj na svou obec, kterou sis dávno získal, na svůj dědičný kmen, kterýs vykoupil, na horu Sijón, na níž přebýváš.

³Obrať své kroky k tomu, co bylo dlouho v troskách, k vší té zkáze, kterou nepřítel způsobil ve svatyni.

⁴Tví nepřátelé řvali uprostřed tvého shromáždění, vztyčili tam svá znamení.

⁵Je známo, že jako se zvedají vzhůru sekery v houští,

⁶tak nyní otloukali tvé řezby -- jak širočinou, tak mlatem.

⁷Tvou svatyni podpálili, strhli k zemi, příbytek tvého jména znesvětili.

⁸V srdci si řekli: Vyhubme je všechny! Vypálili všechna Boží shromaždiště v zemi.

⁹Svá znamení nevidíme, není již proroka, a ⌈nikdo z nás neví,⌉ dokdy to potrvá.

¹⁰Bože, dokdy se bude protivník rouhat? To bude nepřítel pořád znevažovat tvé jméno?

¹¹Proč odvracíš svou ruku? Zvedni pravici z klína a skoncuj s tím!

¹²Bůh je můj král odedávna. Uprostřed země koná spásné činy.

¹³Tys svou mocí rozbouřil moře, roztříštils hlavy drakům na vodách.

¹⁴Tys rozdrtil hlavy livjátána, dals ho za potravu pouštnímu lidu.

¹⁵Tys ⌈dal vytrysknout⌉ prameni i potoku, tys vysušil i stálé řeky.

¹⁶Tobě patří den, tobě patří i noc. Tys upevnil světlo i slunce.

¹⁷Tys ustanovil všechny hranice země, tys utvořil léto i zimu.

¹⁸Vzpomeň si, Hospodine, jak se nepřítel rouhal, jak ten bláznivý lid znevažoval tvé jméno.

¹⁹Nevydávej dravé zvěři život své hrdličky, nezapomeň nikdy na život svých chudých.

²⁰Shlédni na smlouvu! Vždyť temná místa země se zaplnila příbytky násilí.

²¹Kéž už utlačovaný není znovu ostouzen. Chudý a nuzný ať chválí tvé jméno!

²²Povstaň, Bože, veď svou při! Připomeň si, že blázen tě denně tupí.

²³Nezapomeň na křik svých nepřátel, na stále rostoucí hukot svých protivníků.