Žalmy 69

¹Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

²Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

³Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

⁴Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

⁵Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

⁶Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

⁷Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

⁸Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

⁹Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

¹⁰Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

¹¹Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

¹²Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

¹³Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

¹⁴Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

¹⁵Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

¹⁶Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

¹⁷A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

¹⁸Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

¹⁹Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

²⁰Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

²¹Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

²²Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

²³Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

²⁴Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

²⁵Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

²⁶Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

²⁷Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

²⁸Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

²⁹Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

³⁰I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

³¹A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

³²To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

³³Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

³⁴Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

³⁵Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

³⁶Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Žalmy 69

¹Pro vedoucího chval -- podle „Lilií“. Davidův žalm.

²Zachraň mě, Bože, vody mi pronikly až k duši!

³Topím se v hlubokém bahně a pevného místa není! Klesám do vodních hlubin, strhává mě proud!

⁴Jsem vysílen voláním, hrdlo mám ochraptělé; oči mi slábnou, jak vyhlížím svého Boha.

⁵Těch, kdo mě bezdůvodně nenávidí, je víc než vlasů na mé hlavě. Je mnoho zrádných nepřátel, kteří mě chtějí zničit. Vracím to, co jsem neuchvátil.

⁶Bože, ty znáš mou pošetilost; má provinění ti nejsou skryta.

⁷Kéž se kvůli mně nestydí ti, kdo na tebe očekávají, Panovníku, Hospodine zástupů, kéž se nehanbí kvůli mně ti, kdo hledají tebe, Bože Izraele.

⁸Vždyť kvůli tobě snáším potupu, hanba mi pokryla tvář,

⁹cizím jsem se stal svým bratřím, cizincem jsem pro syny své matky.

¹⁰Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe.

¹¹V postu jsem si vyplakal duši, i to mi bylo ku potupě.

¹²Vzal jsem si za oděv žíněné roucho a stal jsem se jim pořekadlem.

¹³Žvaní o mně ti, kdo sedávají v bráně, i písničky pijanů piva.

¹⁴Ale já jdu se svou modlitbou k tobě, Hospodine. Je čas přízně. Bože, ve svém hojném milosrdenství mi odpověz ⌈pravdou své spásy!⌉

¹⁵Vysvoboď mě z bahna, abych se neutopil! Kéž jsem vysvobozen od těch, kdo mě nenávidí, i z vodních hlubin!

¹⁶Ať mě neodplaví vodní proud, ať mě nepohltí hlubina a ať se za mnou nezavře jáma!

¹⁷Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobré! Podle svého hojného slitování na mě shlédni!

¹⁸Neskrývej svou tvář před svým otrokem, neboť je mi úzko. Rychle mi odpověz!

¹⁹Buď nablízku mé duši, ujmi se jí, kvůli mým nepřátelům mě vykup!

²⁰Ty víš, jak mě tupí, haní a ostouzejí; máš před sebou všechny mé nepřátele.

²¹Potupa mi láme srdce, jsem ochromen. ⌈Doufal jsem v soucit, leč nebylo ho, v utěšitele,⌉ avšak nenašel jsem je.

²²Do jídla mi dali žluč a na žízeň mě napájeli octem.

²³Kéž se jim stůl před nimi stane pastí, kéž je léčkou těm, kdo jsou v pohodě.

²⁴Ať se jim zatmějí oči, aby neviděli, kéž se jim stále třesou bedra.

²⁵Vylej na ně své rozhořčení, kéž je dostihne tvůj planoucí hněv.

²⁶Jejich hradiště nechť je zpustošeno a v jejich stanech ať nikdo nebydlí.

²⁷Protože pronásledují toho, kterého ty jsi bil, a ⌈berou si do úst⌉ bolest tebou raněných.

²⁸Sečti jejich viny! Kéž nevstoupí do tvé spravedlnosti.

²⁹Kéž jsou vymazáni z knihy živých a nejsou zapsáni mezi spravedlivé.

³⁰Já jsem nuzný a rozbolavělý, ale tvá spása, Bože, je mi bezpečím.

³¹Zpěvem budu chválit Boží jméno, budu ho velebit písní díků.

³²To bude Hospodinu milejší než býk, než býček s rohy a paznehty.

³³Uvidí to pokorní a budou se radovat. Vy, kdo hledáte Boha, ⌈vaše srdce bude žít!⌉

³⁴Vždyť Hospodin chudé slyší a svými vězni nepohrdá.

³⁵Chvalte jej nebesa i země, moře a vše, co se v nich hýbe!

³⁶Neboť Bůh zachrání Sijón a vybuduje judská města; usadí se tam a obsadí jej.

³⁷Dostane ho do dědictví potomstvo jeho otroků. Budou v něm bydlet ti, kdo milují jeho jméno.