Žalmy 44

¹Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

²Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

³Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

⁴Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

⁵V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

⁶Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

⁷Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

⁸A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

⁹Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

¹⁰Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

¹¹Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

¹²Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

¹³Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

¹⁴Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

¹⁵Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

¹⁶A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

¹⁷Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

¹⁸Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

¹⁹Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

²⁰Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

²¹Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

²²Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

²³Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

²⁴I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

²⁵Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

²⁶Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.

Žalmy 44

¹Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi -- meditace.

²Bože, na vlastní uši jsme slýchávali, naši otcové nám vyprávěli o skutcích, které jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávnověkých.

³Ty jsi svou rukou vyhnal pohany a je jsi zasadil, zlomil jsi národy a vyhnal jsi je.

⁴Zemi však neobsadili díky svému meči, ⌈nezachránila je jejich paže,⌉ nýbrž tvá pravice, tvá paže a světlo tvé tváře, protože jsi v nich našel zalíbení.

⁵Ty jsi můj král, ⌈Bože. Přikaž⌉ ⌈vítězství pro Jákoba!⌉

⁶⌈S tebou⌉ jsme nabrali na rohy své protivníky, ve tvém jménu jsme pošlapali ⌈ty, kdo proti nám povstali.⌉

⁷Proto se nespoléhám na svůj luk; můj meč mě nezachrání.

⁸Neboť ty jsi nás zachránil před našimi protivníky a zahanbil jsi ty, kdo nás nenáviděli.

⁹Bohem se chlubíme každý den; navěky budeme vzdávat chválu tvému jménu. Sela.

¹⁰Avšak odvrhl jsi nás a vystavil jsi nás hanbě; nevycházíš s naší armádou.

¹¹Před protivníkem nás obracíš nazpět a ti, kdo nás nenávidí, nás poplenili.

¹²Vydáváš nás jak ovce k sežrání a rozptýlil jsi nás mezi pohany.

¹³Prodal jsi svůj lid lacino, nepožadoval jsi za něj dobrou cenu.

¹⁴Vystavil jsi nás potupě našich sousedů, posměchu a pošklebkům našeho okolí.

¹⁵Učinil jsi nás pořekadlem mezi pohany, ⌈národy nad námi potřásají hlavou.⌉

¹⁶Každý den mám před sebou svou potupu; ⌈hanba mi zakrývá tvář,⌉

¹⁷a to kvůli tomu, kdo mě hanobí a ostouzí, kvůli nepříteli a tomu, kdo se mstí.

¹⁸To vše na nás přišlo, ač jsme na tebe nezapomněli a ⌈tvou smlouvu jsme nezradili.⌉

¹⁹Naše srdce se nestáhlo zpět, naše kroky neuhnuly z tvé stezky.

²⁰Přestože jsi nás zdeptal v kraji šakalů a přikryl jsi nás nejhlubší tmou.

²¹Pokud bychom zapomněli na jméno svého Boha, pokud bychom vztáhli dlaně k bohu cizímu,

²²zdali by na to Bůh nepřišel? On přece zná tajnosti srdce!

²³A přece jsme kvůli tobě denně vražděni, považují nás za ovce na porážku.

²⁴Vzbuď se, Panovníku, proč spíš? Probuď se a neodvrhni nás navždy!

²⁵Proč skrýváš svou tvář? Zapomínáš na naše soužení a útisk?

²⁶Vždyť naše duše klesla v prach; naše nitro je přitištěno k zemi.

²⁷Povstaň nám na pomoc, vykup nás pro své milosrdenství!