Žalmy 104 Porovnání: Kralická vs ČSP

Žalmy 104

¹Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

²Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

³Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

⁴Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

⁵Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

⁶Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

⁷K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

⁸(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

⁹Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

¹⁰Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

¹¹A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

¹²Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

¹³Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

¹⁴Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

¹⁵A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

¹⁶Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

¹⁷Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

¹⁸Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

¹⁹Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

²⁰Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

²¹Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

²²Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

²³Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

²⁴Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

²⁵V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

²⁶Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

²⁷Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

²⁸Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

²⁹Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

³⁰Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

³¹Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

³²On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

³³Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

³⁴Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

³⁵Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Žalmy 104

¹Dobrořeč, má duše, Hospodinu! ⌈Hospodine, můj Bože,⌉ jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost.

²Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu.

³Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru.

⁴Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně.

⁵Založil zemi na základech -- nepohne se na věky věků.

⁶Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody.

⁷Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly.

⁸Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.

⁹Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi.

¹⁰Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami,

¹¹napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň.

¹²Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím.

¹³Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.

¹⁴Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, ⌈které pěstuje člověk,⌉ aby ze země vydobyl potravu.

¹⁵I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář leskne olejem, i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.

¹⁶Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.

¹⁷Hnízdí na nich ptactvo; ⌈čáp má domov na cypřiších.⌉

¹⁸Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany.

¹⁹Učinil jsi měsíc ⌈k určování času,⌉ slunce ví, ⌈kdy zapadnout.⌉

²⁰Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř.

²¹Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu.

²²Vzchází slunce -- stahují se a uléhají do svých doupat.

²³Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.

²⁴Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.

²⁵Hle moře, velké a široširé -- tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých.

²⁶Plují tam lodě -- i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval.

²⁷Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas.

²⁸Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem.

²⁹Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach.

³⁰Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.

³¹Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla!

³²Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.

³³Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.

³⁴Kéž ho mé promlouvání potěší -- já se raduji v Hospodinu!

³⁵Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!