Titovi 3

¹Napomínej jich, ať jsou knížatům a mocnostem poddáni, jich poslušni, a ať jsou k každému skutku dobrému hotovi.

²Žádnému ať se nerouhají, nejsou svárliví, ale přívětiví, dokazujíce všeliké tichosti ke všechněm lidem.

³Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce.

⁴Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem spasitele našeho Boha,

⁵Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého;

⁶Kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista spasitele našeho,

⁷Abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného.

⁸Věrnáť jest řeč tato, a chciť, abys těch věcí potvrzoval, ať se snaží v dobrých skutcích předčiti, kteříž uvěřili Bohu. A toť jsou ty věci poctivé, i lidem užitečné.

⁹Nemoudré pak otázky, a vyčítání rodů, a sváry, a hádky zákonní zastavuj; neboť jsou neužitečné a marné.

¹⁰Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz.

¹¹Věda, že takový jest převrácený, a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.

¹²Když pošli k tobě Artemana aneb Tychika, snaž se přijíti ke mně do Nikopolim; nebo jsem umínil tam přes zimu pobyti.

¹³Zéna, učeného v zákoně, a Apollo s pilností vyprovoď, ať v ničemž nemají nedostatku.

¹⁴A nechažť se také učí i naši v dobrých skutcích předčiti, kdež jsou toho potřeby, aby nebyli neužiteční.

¹⁵Pozdravují tě, kteříž jsou se mnou, všickni. Pozdraviž těch, kteříž nás milují u víře. Milost Boží se všechněmi vámi. Amen.

Titovi 3

¹Připomínej jim, ať se podřizují vládcům [a] vrchnostem, ať je poslouchají a jsou připraveni ke každému dobrému skutku.

²Ať nikoho neurážejí, ať nejsou svárliví, nýbrž mírní, a ať ukazují veškerou tichost ke všem lidem.

³Neboť i my jsme kdysi byli nerozumní, neposlušní, bloudící,byli jsme otroky žádostí a všelijakých rozkoší, trávili jsme život v špatnosti a závisti, byli jsme odporní a navzájem jsme se nenáviděli.

⁴Když se však zjevila dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce,

⁵zachránil nás ne ⌈na základě⌉ skutků, které jsme my učinili ve spravedlnosti, nýbrž podle svého milosrdenství skrze koupel znovuzrození a obnovou Ducha Svatého,

⁶kterého na nás vylil hojně skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce,

⁷abychom se ospravedlněni jeho milostí stali dědici v naději života věčného.

⁸Věrohodné je to slovo, a chci, abys na ty věci kladl důraz, ⌈totiž aby se⌉ ti, kdo uvěřili Bohu, soustředili na to, jak mají vynikat v dobrých skutcích; je to krásné a lidem užitečné.

⁹Hloupým sporům, rodokmenům, svárům a hádkám o Zákon se vyhýbej! Jsou neužitečné a nikam nevedou.

¹⁰Sektáře po jednom a druhém napomenutí odmítni.

¹¹Víš, že takový člověk je převrácený, hřeší, a sám sebe odsuzuje.

¹²Jakmile k tobě pošlu Artema nebo Tychika, pospěš si a přijď ke mně do Nikopole, neboť jsem se rozhodl strávit tam zimu.

¹³Právníka Zénu a Apolla pečlivě vyprav na cestu, aby jim nic nechybělo.

¹⁴Ať se i naši lidé učí vynikat v dobrých skutcích pro naléhavé potřeby, aby nebyli neužiteční.

¹⁵Pozdravují tě všichni, kteří jsou se mnou. Pozdrav ty, kteří nás ve víře milují. Milost se všemi vámi. [Amen.]