Soudců 21

¹Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa, řkouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku.

²Protož všel lid do domu Boha silného, a seděli tam až do večera před Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali pláčem velikým.

³A řekli: Proč Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele?

⁴Nazejtří pak ráno vstal lid, a vzdělali tam oltář, a obětovali oběti zápalné a pokojné.

⁵Řekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto nepřišel do shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se byli velice zapřisáhli proti tomu, kdož by nepřišel k Hospodinu do Masfa, řkouce: Bez milosti ať umře.

⁶Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, řekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele.

⁷Jakž tedy učiníme s těmi ostatky, aby ženy měli, poněvadž jsme se přísahou zavázali skrze Hospodina, že jim nedáme dcer svých za manželky?)

⁸Řekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto nepřišel k Hospodinu do Masfa? A aj, nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždění.

⁹Nebo když sečten byl lid, a aj, nebylo tam žádného z obyvatelů Jábes Galád.

¹⁰Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů nejsilnějších, a přikázali jim, řkouce: Jděte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meče, ženy i děti.

¹¹Toto pak učiníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž muže poznala, zamordujete.

¹²Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen, kteréž nepoznaly muže, a přivedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v zemi Kananejské.

¹³Tedy poslalo všecko to shromáždění, a mluvili k synům Beniamin, kteříž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji.

¹⁴Protož navrátili se Beniaminští toho času. I dali jim ženy, kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich.

¹⁵Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že učinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských.

¹⁶Řekli tedy starší shromáždění toho: Jak učiníme s těmi pozůstalými, aby měli ženy? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin.

¹⁷Řekli také: Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží, aby nezahynulo pokolení z Izraele.

¹⁸My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky; (nebo se byli přísahou zavázali synové Izraelští, řkouce: Zlořečený buď, kdož by dal manželku synům Beniamin.)

¹⁹Potom řekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě, kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného, k východu slunce cestě, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu jest na poledne.

²⁰Přikázali tedy synům Beniamin, řkouce: Jděte a skrejte se v vinicích.

²¹A šetřte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do země Beniamin.

²²Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich, aby se před námi soudili, tedy řekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni.

²³Tedy učinili tak synové Beniamin, a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dědictví svému, a vzdělavše zase města svá, bydlili v nich.

²⁴A tak odešli odtud synové Izraelští toho času, jeden každý k svému pokolení a k čeledi své; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví svému.

²⁵Těch dnů nebylo krále v Izraeli, ale každý, což se mu vidělo, to činil.

Soudců 21

¹A všichni izraelští muži v Mispě přísahali: Nikdo z nás nedá Benjamínci za ženu svou dceru.

²Potom lid přišel do Bét–elu, seděli tam až do večera před Bohem, ⌈pozvedli svůj hlas a dali se do velkého pláče.⌉

³A ptali se: Hospodine, Bože Izraele, proč se tohle stalo v Izraeli, aby byl dnes od Izraele odečten jeden kmen?

⁴I stalo se příštího dne, že lid časně ráno vstal, postavili tam oltář a přinesli zápalné a pohostinné oběti.

⁵Synové Izraele se pak zeptali: Kdo ze všech izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do shromáždění? Protože byla vydána veliká přísaha proti tomu, kdo by nevystoupil k Hospodinu do Mispy: Jistě bude usmrcen.

⁶Synové Izraele totiž litovali svého bratra Benjamína a říkali: Dnes byl od Izraele odseknut jeden kmen.

⁷Co pro ně uděláme, pro ty zbývající Benjamínce, aby měli ženy? My jsme přece přísahali při Hospodinu, že jim nedáme za ženy žádné z našich dcer.

⁸A ptali se: Kdo jako jediný z izraelských kmenů nevystoupil k Hospodinu do Mispy? A hle, z Jábeše v Gileádu nepřišel do tábora na shromáždění nikdo.

⁹Byl tedy spočítán lid a vida: Nikdo z obyvatel Jábeše v Gileádu tam nebyl.

¹⁰A tak tam poslali z obce dvanáct tisíc mužů z bojovníků a přikázali jim: Jděte, pobijete obyvatele Jábeše v Gileádu ostřím meče, rovněž ženy a malé děti.

¹¹Toto je věc, kterou učiníte každému muži a každé ženě, která poznala ulehnutí s mužem -- zasvětíte je zkáze.

¹²I nalezli mezi obyvateli Jábeše v Gileádu čtyři sta dívek, panen, které nepoznaly muže při ulehnutí s mužem, a přivedli je do tábora v Šílu, které je v kenaanské zemi.

¹³Celá obec pak vzkázala a promluvila k synům Benjamínovým, kteří byli ve skále Rimónu. Vyhlásili jim pokoj.

¹⁴V onen čas se tedy Benjamínci vrátili. Dali jim ženy, které zachovali při životě mezi ženami z gileádského Jábeše, ale tolik jich pro ně nenašli.

¹⁵Lid Benjamína litoval, protože Hospodin způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu.

¹⁶Nato se starší obce zeptali: Jak to uděláme se ženami pro ty zbývající, když byly ženy z Benjamína vyhubeny?

¹⁷Řekli tedy: Benjamínovi náleží vlastnictví uprchlíka. Kmen nebude z Izraele vymazán.

¹⁸My jim však nemůžeme dát ženy ze svých dcer, neboť synové Izraele přísahali: Proklet buď ten, kdo dá ženu Benjamínci.

¹⁹Pak řekli: Hle, ⌈rok co rok⌉ se koná Hospodinův svátek v Šílu, které je severně od Bét–elu, na východ slunce od silnice, která vystupuje z Bét–elu do Šekemu, a na jih od Lebóny.

²⁰A synům Benjamínovým přikázali: Jděte, budete číhat ve vinicích.

²¹Budete se dívat a hle, až vyjdou šíloské dcery plesat v tancích, vyrazíte z vinic a chytíte si každý svou ženu ze šíloských dcer. Pak odejdete do benjamínské země.

²²A stane–li se, že přijdou jejich otcové nebo bratři, aby s námi vedli spor, řekneme jim: Slitujte se nad námi kvůli nim, vždyť jsme nevzali pro každého ženu v boji. Protože vy jste jim je v pravý čas nedali, proviníte se.

²³Synové Benjamínovi tak učinili a unesli ženy podle svého počtu z tanečnic, které uchvátili. Potom odešli a navrátili se ke svému dědictví. Postavili města a usadili se v nich.

²⁴A tak se v onen čas odtamtud synové Izraele rozešli, každý ke svému kmeni a ke své čeledi. Odešli odtamtud každý ke svému dědictví.

²⁵⌈V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.⌉