Sofoniáš 2

¹Ohledejte sebe, ohledejte, pravím, ó národe nemilý,

²Prvé než uložení přijde, a den jako plevy pomine, prvé než přijde na vás prchlivost hněvu Hospodinova, prvé než přijde na vás den hněvu Hospodinova.

³Hledejte Hospodina všickni tiší země, kteříž soud jeho činíte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova.

⁴Nebo Gáza bude opuštěno, a Aškalon zpustne; Azot o polednách zaženou, a Akaron vykořeněn bude.

⁵Běda těm, kteříž bydlí v krajině pomořské, národu Ceretejských. Slovo Hospodinovo proti vám jest, ó země Kananejská Filistinských, že tě tak zahladím, aby nebylo žádného obyvatele.

⁶I bude krajina pomořská místo ovčinců, jam pastýřských a stájí dobytka.

⁷Bude také i ostatku domu Judského krajinou, kdež by pásli. V domích Aškalonu u večer léhati budou, když je navštíví Hospodin Bůh jejich, a přivede zase zajaté jejich.

⁸Slyšelť jsem hanění Moábských a utrhání synů Ammonitských, kterýmiž haněli můj lid, a honosili se na pomezí jejich.

⁹Protož živ jsem já, praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, že Moáb jako Sodoma bude, a synové Ammonitští jako Gomora, místem kopřiv a domem solným a pustinou až na věky. Ostatkové lidu mého rozchvátají je, a pozůstalí z lidu mého dědičně je obdrží.

¹⁰To jim pro pýchu jejich, že zhaněli a zpínali se nad lid Hospodina zástupů.

¹¹Hrozný jim bude Hospodin; nebo způsobí, aby zhubeněli všickni bohové země. I bude se jemu klaněti každý z místa svého, všickni ostrovové národu.

¹²Také i vy, Mouřenínové, mečem mým zbiti budete.

¹³Nebo vztáhne ruku svou na půlnoci, a zhubí Assyrii, a obrátí Ninive v pustinu, a v suchost jako poušť.

¹⁴I budou u prostřed něho léhati stáda, všecky šelmy národů, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na okně, pustina na veřeji, když cedroví jeho obnaží.

¹⁵Takovéť bude to město plésající, kteréž sedí bezpečně, říkaje v srdci svém: Já jsem, a kromě mne není žádného více. Jakť jest učiněno pusté, peleší šelmám! Kdožkoli půjde skrze ně, ckáti bude a zmítati rukou svou.

Sofoniáš 2

¹Shromážděte se jako sláma, shromážděte se, bezostyšný národe,

²dříve nežli se zrodí lhůta a jako plevy pomine den, dříve nežli na vás přijde Hospodinův planoucí hněv, dříve nežli na vás přijde den Hospodinova hněvu.

³Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kteří vykonáváte jeho nařízení, hledejte spravedlnost, hledejte pokoru; snad se ukryjete v den Hospodinova hněvu.

⁴⌈Gaza bude opuštěná,⌉ Aškalón se stane pustinou, Ašdód za poledne vyženou a ⌈Ekrón bude vykořeněn.⌉

⁵Běda obyvatelům přímořské oblasti, národu Keretejců. Hospodinovo slovo je proti vám, Kenaane, pelištejská země, vyhubím tě, budeš bez obyvatel.

⁶Přímořská oblast se stane ⌈pastvinami pasoucích se jehňat⌉ s ohradami pro ovce.

⁷Oblast bude patřit ostatku domu Judova, na nich budou pást, v domech Aškalónu budou večer uléhat, neboť Hospodin, jejich Bůh, je navštíví a změní jejich úděl.

⁸Slyšel jsem potupu Moába, hanobení synů Amónových, kterým tupili můj lid a vyvyšovali se nad jeho hranici.

⁹Proto, jakože jsem živ, je výrok Hospodina zástupů, Boha Izraele, Moáb bude jako Sodoma a synové Amónovi jako Gomora: zaplevelená zem, solná jáma a pustina až navěky. Ostatek mého lidu je oloupí, zbytek mého národa je zdědí.

¹⁰To jim patří za jejich pýchu, protože tupili lid Hospodina zástupů a vyvyšovali se nad něj.

¹¹⌈Hospodin v nich bude vzbuzovat hrůzu,⌉ neboť vyhubí všechny bohy země; a budou se mu klanět, každý ze svého místa, všechny ostrovy národů.

¹²Také vy, Kúšijci, budete probodeni mým mečem.

¹³Vztáhne svou ruku proti severu, zahubí Asýrii, promění Ninive v pustinu, vyprahlou jako poušť.

¹⁴Budou v něm uléhat stáda, zvěř všeho druhu, pelikán i sýček budou nocovat na ⌈jeho hlavicích.⌉ ⌈Slyš, zpívá⌉ do okna, na prahu zničení, že cedrové obložení je osekáno.

¹⁵To je to rozjařené město bydlící v bezpečí, které si říkalo: Já, a nikdo více. Jak se stalo hroznou pustinou, ležením pro zvěř. Každý, kdo jím bude procházet, se podiví, bude potřásat rukou.