Skutky 20

¹Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků, a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.

²A když prošel ty krajiny, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké.

³A pobyv tam za tři měsíce, (kdež Židé učinili jemu zálohy,) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.

⁴I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus.

⁵Ti šedše napřed, dočkali nás v Troadě.

⁶My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.

⁷Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.

⁸A bylo mnoho světel na té síni, kdež byli shromážděni.

⁹Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů a vzat jest mrtvý.

¹⁰I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.

¹¹A vstoupiv, lámal chléb a jedl, a kázaní jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.

¹²I přivedli toho mládence živého, a byli velice potěšeni.

¹³My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; nebo byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.

¹⁴A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.

¹⁵A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne připlavili jsme se k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.

¹⁶Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné jemu bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě.

¹⁷Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve.

¹⁸Kteříž když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýž přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl,

¹⁹Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských,

²⁰Kterak jsem ničeho nepominul, což by užitečného bylo, abych vám neoznámil, a neučil vás vůbec zjevně i po domích,

²¹Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu, a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.

²²A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi,

²³Než že Duch svatý po městech osvědčuje mi, pravě, že vězení a ssoužení mne očekávají.

²⁴Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal, a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží.

²⁵A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.

²⁶Protož osvědčujiť vám v dnešní den, žeť jsem čist od krve všech.

²⁷Nebo jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží.

²⁸Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.

²⁹Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.

³⁰A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.

³¹Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého.

³²A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýž mocen jest vzdělati, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

³³Stříbra neb zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.

³⁴Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.

³⁵Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.

³⁶A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.

³⁷I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,

³⁸Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.

Skutky 20

¹Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie.

²Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do Řecka,

³kde strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku, právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii.

⁴[Až do Asie] ho doprovázeli Sopatros, [Pyrrhův syn] z Beroje, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe a Timoteus, z Asie Tychikos a Trofimos.

⁵Ti ⌈šli napřed⌉ a čekali na nás v Troadě.

⁶My jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní.

⁷První den v týdnujsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci.

⁸V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp.

⁹Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého.

¹⁰Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: „Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.“

¹¹Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl, a dlouho do rána s nimi rozmlouval; a tak odešel.

¹²Chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni.

¹³My jsme ⌈šli napřed⌉ na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla. Tak nám to totiž nařídil, a sám se chystal ⌈cestovat po souši⌉.

¹⁴Když se s námi setkal v Assu, vzali jsme ho na loď a přijeli jsme do Mitylény.

¹⁵A když jsme odtud odpluli, dostali jsme se druhého dne ⌈do blízkosti⌉ Chiu. Další den jsme připluli k Samu a [po zastávce v Trogylliu] jsme příští den přijeli do Milétu.

¹⁶Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic do Jeruzaléma, bude–li to jen trochu možné.

¹⁷Z Milétu poslal vzkaz do Efesu a zavolal si starší církve.

¹⁸Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, byl s vámi po celý čas

¹⁹a sloužil jako otrok Pánu se vší pokorou, v slzách i zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů;

²⁰jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně i po domech.

²¹Naléhavě jsem Židům i Řekům svědčil o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše [Krista].

²²A nyní, hle, jsa spoután Duchem, jdu do Jeruzaléma a nevím, co mne tam potká,

²³kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta a soužení.

²⁴Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: dosvědčovat evangelium o Boží milosti.“

²⁵„A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal [Boží] království, již nespatříte mou tvář.

²⁶Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý od krve všech lidí,

²⁷neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli Boží.

²⁸Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal ⌈vlastní krví⌉.

²⁹Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

³⁰I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.

³¹Proto buďte bdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestal se slzami napomínat jednoho každého z vás.

³²A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

³³Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás.

³⁴Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce.

³⁵Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, ujímat se slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, neboť on řekl: Blaženější je dávat než brát.“

³⁶⌈Po těch slovech⌉ poklekl a s nimi všemi se pomodlil.

³⁷Všichni se dali do velikého pláče, ⌈objímali Pavla⌉ a líbali ho.

³⁸Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář. A doprovázeli ho k lodi.