Skutky 2 Porovnání: Kralická vs ČSP

Skutky 2

¹A když přišel den padesátý, byli všickni jednomyslně spolu.

²I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.

³I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich.

⁴I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.

⁵Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.

⁶A když se stal ten hlas, sešlo se množství, a užasli se, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.

⁷I děsili se všickni, a divili, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?

⁸A kterak my slyšíme jeden každý jazyk náš, v kterémž jsme se zrodili?

⁹Partští, a Médští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,

¹⁰V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedlé Cyrénu, a příchozí Římané, Židé, i v nově na víru obrácení,

¹¹Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.

¹²I děsili se všickni a divili, jeden k druhému řkouce: I což toto bude?

¹³Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito.

¹⁴A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého, a promluvil k nim: Muži Židé, a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých.

¹⁵Jistě nejsou tito, jakž vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den.

¹⁶Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele:

¹⁷A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha svého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.

¹⁸A zajisté na služebníky a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha svého, a budou prorokovati.

¹⁹A ukáži zázraky na nebi svrchu, a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dymovou.

²⁰Slunce obrátí se v temnost, a měsíc v krev, prvé než přijde ten den Páně veliký a zjevný.

²¹A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.

²²Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh u prostřed vás, jakož i vy sami víte,

²³Toho vydaného z uložené rady a předzvědění Božího vzavše, a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste.

²⁴Jehož Bůh vzkřísil, zprostiv bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.

²⁵Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.

²⁶Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději.

²⁷Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení.

²⁸Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před oblíčejem svým.

²⁹Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne.

³⁰Prorok tedy byv, a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podlé těla vzbudí Krista, a posadí na stolici jeho,

³¹To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení.

³²Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehož my všickni svědkové jsme.

³³Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte.

³⁴Neboť David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

³⁵Dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.

³⁶Věziž tedy jistotně všecken dům Izraelský, žeť Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali.

³⁷To slyševše, zkormouceni jsou v srdci, a řekli Petrovi a jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří?

³⁸Tedy Petr řekl jim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého.

³⁹Vámť zajisté zaslíbení to svědčí a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.

⁴⁰A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého.

⁴¹Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se v ten den duší okolo tří tisíců.

⁴²I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.

⁴³I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly.

⁴⁴Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné.

⁴⁵A prodávali vládařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo.

⁴⁶A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,

⁴⁷Chválíce Boha, a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli.

Skutky 2

¹Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě.

²Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.

³A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden.

⁴Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

⁵V Jeruzalémě pobývali Židé, zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem.

⁶A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho lidí a byli zmateni, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.

⁷[Všichni] byli ohromeni a udiveně říkali: „Hle, což nejsou všichni ti, kteří tu mluví, Galilejci?

⁸Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?

⁹Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie,

¹⁰Frygie a Pamfylie, Egypta a oblastí Libye u Kyrény a návštěvníci z Říma,

¹¹Židé i proselyté, Kréťané a Arabové: všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží.“

¹²Všichni z toho byli ohromeni a zmateni a jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“

¹³Ale jiní se posmívali a říkali: „Jsou opilí.“

¹⁴Petr se postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: „Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova.

¹⁵Tito lidé nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je ⌈devět hodin ráno⌉.

¹⁶Ale toto je to, co je řečeno skrze proroka [Jóela]:

¹⁷I stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na každé tělo; vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny.

¹⁸I na své otroky a na své otrokyně [v oněch dnech] vyleji ze svého Ducha, [a budou prorokovat].

¹⁹A dám divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi, [krev a oheň a sloupy dýmu].

²⁰Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, než přijde Pánův den, veliký a skvělý.

²¹I ⌈stane se,⌉ že každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn.“

²²„Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte,

²³tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili.

²⁴Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen.

²⁵Neboť David o něm říká: Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal;

²⁶proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději,

²⁷neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, aniž dáš svému Svatému uvidět zkázu.

²⁸Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před svou tváří.“

²⁹„Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne.

³⁰Byl to prorok a věděl, že se mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí ⌈potomka z jeho beder⌉;

³¹viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že [jeho duše] nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu.

³²Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.

³³Když byl tedy vyvýšen pravicí Boží a přijal od Otce ⌈zaslíbeného Ducha Svatého⌉, vylil to, co vy nyní vidíte i slyšíte.

³⁴Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,

³⁵dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.

³⁶Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem.“

³⁷Když to uslyšeli, byli ⌈hluboce zasaženi⌉ v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, muži bratři?“

³⁸Petr jim [řekl]: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtítna základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.

³⁹Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“

⁴⁰A ještě mnoha jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“

⁴¹Ti, kteří [radostně] přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.

⁴²Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách.

⁴³Každé duše se zmocňoval strach; skrze apoštoly se [v Jeruzalémě] dálo mnoho divů a znamení[a na všech byl veliký strach].

⁴⁴Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné.

⁴⁵Prodávali svá zboží a majetky a dělili je mezi všechny, jak kdo potřeboval.

⁴⁶Denně zůstávali jednomyslně v chrámě, po domech lámali chléb a přijímali pokrm s veselím a prostotou srdce.

⁴⁷Chválili Boha a ⌈byli oblíbeni⌉ u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni.