Skutky 18

¹Potom pak Pavel vyšed z Atén, přišel do Korintu.

²A nalez jednoho Žida, jménem Akvilu, kterýž byl rodem z Pontu, kterýž nedávno byl přišel z Vlach, i Priscillu manželku jeho, (proto že byl rozkázal Klaudius, aby všickni Židé z Říma vyšli,) i přivinul se k nim.

³A že byl téhož řemesla, bydlil u nich, a dělal; nebo řemeslo jejich bylo stany dělati.

⁴I hádal se v škole na každou sobotu, a k získání přivodil i Židy i Řeky.

⁵A když přišli z Macedonie Sílas a Timoteus, rozněcoval se v duchu Pavel, osvědčuje Židům, že Ježíš jest Kristus.

⁶A když oni odporovali a rouhali se, vyraziv prach z roucha, řekl jim: Krev vaše na hlavu vaši. Já čist jsa, hned půjdu ku pohanům.

⁷A jda odtud, všel do domu nějakého Justa jménem, ctitele Božího, kteréhož dům byl u samé školy.

⁸Krispus pak, kníže školy, uvěřil Pánu se vším domem svým, a mnozí z Korintských slyšavše, uvěřili a pokřtěni byli.

⁹I řekl Pán v noci u vidění Pavlovi: Neboj se, ale mluv a nemlč.

¹⁰Nebo já s tebou jsem, a žádnýť nesáhne na tebe, aťby zle učinil; nebo mnoho mám lidu v tomto městě.

¹¹I byl tu půl druhého léta, káže jim slovo Boží.

¹²Když pak Gallio vládařem byl v Achaii, povstali jednomyslně Židé proti Pavlovi, a přivedli jej před soudnou stolici,

¹³Pravíce: Tento navodí lidi, aby proti zákonu ctili Boha.

¹⁴A když Pavel měl již otevříti ústa, řekl Gallio Židům: Ó Židé, jestliže by co nepravého stalo se, neb nešlechetnost nějaká, slušně bych vás vyslyšel.

¹⁵Pakliť jsou jaké hádky o slovích a o jméních a zákonu vašem, vy sami k tomu přihlédněte. Já zajisté toho soudce býti nechci.

¹⁶I odehnal je od soudné stolice.

¹⁷Tedy Řekové všickni, uchopivše Sostena, kníže školy, bili jej před soudnou stolicí, a Gallio na to nic nedbal.

¹⁸Pavel pak, pobyv tam ještě za mnoho dní, i rozžehnav se s bratřími, plavil se do Syrie, a s ním spolu Priscilla a Akvila, oholiv hlavu v Cenchreis; nebo byl učinil slib.

¹⁹I přišed do Efezu, nechal jich tu; sám pak všed do školy, hádal se s Židy.

²⁰A když ho prosili, aby déle pobyl u nich, nepovolil.

²¹Ale požehnav jich, řekl: Musím já jistotně svátek ten, kterýž nastává, v Jeruzalémě slaviti, ale navrátím se k vám zase, bude-li vůle Boží. I bral se z Efezu.

²²A přišed do Cesaree, vstoupil, a pozdraviv církve, odtud šel do Antiochie.

²³A pobyv tu za některý čas, odšel a procházel pořád Galatskou krajinu a Frygii, potvrzuje všech učedlníků.

²⁴Žid pak nějaký, jménem Apollo, rodem z Alexandrie, muž výmluvný, přišel do Efezu, učený v písmě.

²⁵Ten byl počátečně naučen cestě Páně, a byv vroucího ducha, mluvil a učil pilně těm věcem, kteréž jsou Páně, znaje toliko křest Janův.

²⁶A ten počal svobodně mluviti v škole. Kteréhož slyševše Priscilla a Akvila, přijali ho k sobě, a dokonaleji vypravovali jemu o cestě Boží.

²⁷A když chtěl jíti do Achaie, bratří napomenuvše ho, psali učedlníkům, aby jej přijali. Kterýž když tam přišel, mnoho prospěl těm, kteříž uvěřili skrze milost Boží.

²⁸Nebo náramně přemáhal Židy, zjevně přede všemi toho dokazuje z písem, že Ježíš jest Kristus.

Skutky 18

¹Po těchto událostech odešel [Pavel] z Athén a přišel do Korintu.

²Tam nalezl nějakého Žida jménem Akvila, ⌈který pocházel⌉ z Pontu, a jeho ženu Priscillu. Ten nedávno přišel z Itálie, protože Klaudius nařídil, aby všichni Židé odešli z Říma. Pavel k nim přišel,

³a protože měl stejné řemeslo, zůstával u nich a pracoval; byli totiž výrobci stanů.

⁴Každou sobotu rozmlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.

⁵A když Silas a Timoteus sestoupili z Makedonie, věnoval se Pavel zcela hlásání slova a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Mesiáš.

⁶Když se vzpírali a rouhali, vytřásl svůj šat a řekl jim: „Vaše krev na vaši hlavu. Já jsem od ní čistý. Od nynějška půjdu k pohanům.“

⁷Přešel odtamtud a vstoupil do domu jednoho muže jménem [Titus] Justus, který ctil Boha; jeho dům sousedil se synagogou.

⁸Představený synagogy Krispus s celým svým domem uvěřil Pánu; také mnozí Korinťané, kteří poslouchali, ⌈přistupovali k víře a dávali se křtít⌉.

⁹V noci řekl Pán skrze vidění Pavlovi: „Neboj se, ale mluv a nemlč,

¹⁰protože já jsem s tebou, a nikdo se tě nedotkne, aby ti ublížil. Neboť mám mnoho lidu v tomto městě.“

¹¹Usadil se tam na rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi slovo Boží.

¹²Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, Židé svorně povstali proti Pavlovi, přivedli jej na soud

¹³a říkali: „Tento člověk přemlouvá lidi, aby ctili Boha v rozporu se Zákonem.“

¹⁴Zatímco se Pavel chystal promluvit, řekl Gallio Židům: „Kdyby to byla nějaká křivda nebo zločin, Židé, náležitě bych se vámi zabýval.

¹⁵Když však to jsou spory týkající se učení a jmen a vašeho Zákona, ⌈vyřiďte si⌉ to sami mezi sebou. V tom já soudcem být nechci.“

¹⁶A od soudu je odehnal.

¹⁷Tu se všichni [Řekové] chopili představeného synagogy Sosthena a bili ho před soudem, ale Gallio si toho vůbec nevšímal.

¹⁸Když tam Pavel pobyl ještě ⌈nějaký čas⌉, rozloučil se s bratřími a vyplul do Sýrie a s ním i Priscilla a Akvila. V Kenchrejích si dal ostříhat hlavu, neboť učinil slib.

¹⁹Přišli do Efesu a tam je zanechal; sám pak vešel do synagogy a rozmlouval se Židy.

²⁰Ačkoli ho žádali, aby zůstal delší dobu, nesvolil k tomu,

²¹ale rozloučil se a řekl: „[Zcela jistě musím nastávající svátek strávit v Jeruzalémě.] Znovu se k vám vrátím, bude–li Bůh chtít.“ Pak odplul z Efesu.

²²A přišel do Cesareje, odtud vystoupil do Jeruzaléma, pozdravil církev a sestoupil dolů do Antiochie.

²³Když tam nějaký čas pobyl, odešel odtamtud. Postupně procházel galatskou krajinou a Frygií a posiloval všechny učedníky.

²⁴Do Efesu přišel Žid jménem Apollos, původem z Alexandrie, muž výmluvný, zběhlý v Písmech.

²⁵Ten byl vyučen Pánově cestě, mluvil s vroucím duchem a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův.

²⁶Začal směle mluvit v synagoze. Uslyšeli jej Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě přesněji mu vyložili Boží cestu.

²⁷A když chtěl projít do Achaje, bratři ho v tom povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam přišel, velmi prospěl těm, kteří uvěřili skrze milost Boží,

²⁸neboť rázně na veřejnosti vyvracel argumenty Židů a ukazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.