Skutky 14 Porovnání: Kralická vs ČSP

Skutky 14

¹I stalo se tolikéž v Ikonii, že vešli do školy Židovské, a mluvili, tak že uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství.

²Ale kteříž z Židů nepovolní byli, ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím.

³I byli tu za dlouhý čas, svobodně mluvíce v Pánu, kterýž svědectví vydával slovu milosti své, a působil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich.

⁴I rozdělilo se množství města, a jedni byli s Židy, jiní s apoštoly.

⁵A když se obořili i pohané i Židé s knížaty svými, aby jim posměch učinili, a kamenovali je,

⁶Srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí,

⁷A tu kázali evangelium.

⁸Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, byv chromý z života matky své, kterýž nikdy nechodil.

⁹Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýž pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude,

¹⁰Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil.

¹¹Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám.

¹²I nazvali Barnabáše Jupiterem, a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo.

¹³Tedy kněz Jupiterův, kterýž byl před městem jejich, přivedl býky s věnci před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati.

¹⁴To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,

¹⁵A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddáni, kteříž vám zvěstujeme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest.

¹⁶Kterýž za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých,

¹⁷Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.

¹⁸A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali.

¹⁹A v tom přišli od Antiochie a Ikonie Židé, kteříž navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli před město, domnívavše se, že umřel.

²⁰A když jej obstoupili učedlníci, vstal, a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben.

²¹A kázavše evangelium městu tomu, a učedlníků mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie,

²²Potvrzujíce duší učedlníků, a napomínajíce, aby trvali u víře, a že musíme skrze mnohá ssoužení vjíti do království Božího.

²³A zřídivše jim, podlé daných hlasů, starší po církvech, a modlivše se s postem, poručili je Pánu, v kteréhož uvěřili.

²⁴A prošedše Pisidii, přišli do Pamfylie,

²⁵A mluvivše slovo v Pergen, šli do Attalie.

²⁶A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu, kteréž vykonali.

²⁷A když tam přišli, a shromáždili církev, vypravovali, kteraké věci Bůh skrze ně učinil, a že otevřel pohanům dvéře víry.

²⁸I byli tu za nemalý čas s učedlníky.

Skutky 14

¹Stalo se, že rovněž v Ikoniu vešli do židovské synagogy a promluvili tak, že uvěřil četný zástup Židů i Řeků.

²Ale Židé, kteří neuvěřili, podnítili a rozezlili duše pohanů proti bratřím.

³Strávili tam tedy značný čas, otevřeně mluvili o Pánu, který dosvědčoval slovo své milosti tím, že dával, aby se skrze jejich ruce dála znamení a divy.

⁴Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli při Židech, druzí při apoštolech.

⁵Když se je pohané a Židé se svými vůdci pokusili potupit a ukamenovat,

⁶oni se to dozvěděli a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a okolí.

⁷I tam hlásali evangelium.

⁸V Lystře sedával nějaký muž nemohoucí na nohy, který byl chromý již od lůna své matky a nikdy nechodil.

⁹Ten slyšel Pavla mluvit. Pavel se na něho upřeně podíval, a když uviděl, že má víru, aby byl zachráněn,

¹⁰řekl silným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a začal chodit.

¹¹Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, pozdvihly svůj hlas a říkaly lykaonsky: „Bohové se připodobnili lidem a sestoupili k nám.“

¹²Barnabáše nazývali Diem, Pavla pak Hermem, protože on byl hlavním mluvčím.

¹³Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl býky s věnci k branám a chtěl je se zástupy obětovat.

¹⁴Když to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do zástupu a křičeli:

¹⁵„Muži, co to děláte? I my jsme lidé ⌈stejné přirozenosti⌉ jako vy. Hlásáme vám evangelium, abyste se od těchto marností obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.

¹⁶Ten v minulých pokoleních nechal všechny národy chodit po jejich cestách,

¹⁷ačkoliv nepřestal sám sebe dosvědčovat tím, že činil dobro: dával vám z nebe déšť i úrodná období, vaše srdce sytil pokrmem a radostí.“

¹⁸A těmito slovy jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly.

¹⁹Z Antiochie a Ikonia však přišli Židé, přemluvili zástupy a Pavla ukamenovali. Pak ho vlekli ven z města, protože mysleli, že je mrtev.

²⁰Ale když ho učedníci obstoupili, vstal a vešel do města. Druhého dne vyšel s Barnabášem do Derbe.

²¹Když onomu městu oznámili evangelium a získali dosti učedníků, vrátili se do Lystry, Ikonia a Antiochie.

²²Upevňovali duše učedníků, povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře; říkali, že musíme skrze mnohá soužení vejít do Božího království.

²³V každém sboru jim ustanovili starší a v modlitbách s posty je svěřili Pánu, v něhož uvěřili.

²⁴Prošli Pisidií a přišli do Pamfylie,

²⁵mluvili Slovo v Perge a pak sestoupili do Attalie.

²⁶Odtamtud odpluli do Antiochie, kde byli kdysi svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní dokončili.

²⁷Když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali, co všechno Bůh s nimi učinil a jak pohanům otevřel dveře víry.

²⁸A strávili s učedníky delší čas.