Skutky 13

¹Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, někteří proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl přijmí Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Heródesem tetrarchou, a Saul.

²A když oni služby Páně konali, a postili se, dí Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal.

³Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je.

⁴A oni posláni byvše od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru.

⁵A přišedše do Salaminy, zvěstovali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě.

⁶A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno Barjezus,

⁷Kterýž byl u znamenitého vládaře Sergia Pavla, může opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal slyšeti slovo Boží.

⁸Ale protivil se jim Elymas, ten čarodějník, (nebo se tak vykládá jméno jeho,) usiluje odvrátiti vládaře od víry.

⁹Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn byv Duchem svatým, a pilně pohleděv na něj,

¹⁰Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých?

¹¹A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl.

¹²Tehdy vládař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně.

¹³A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do Pergen v Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma.

¹⁴Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se.

¹⁵A když bylo po přečtení zákona a proroků, poslali k nim knížata školy té, řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte.

¹⁶Tedy Pavel povstav, a rukou pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a kteříž se bojíte Boha, slyšte.

¹⁷Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše, a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní.

¹⁸A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti.

¹⁹A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich.

²⁰A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka.

²¹A v tom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let.

²²A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémuž svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podlé srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou.

²³Z jehož semene Bůh podlé zaslíbení vzbudil Izraelovi spasitele Ježíše,

²⁴Před jehož příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému.

²⁵A když Jan běh dokonával, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já, ale aj, jdeť po mně, u jehož noh obuvi rozvázati nejsem hoden.

²⁶Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi bojí se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest.

²⁷Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy prorocké, kteříž se na každou sobotu čtou, naplnili.

²⁸A žádné příčiny smrti na něm nenalezše, prosili Piláta, aby zamordován byl.

²⁹A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složivše s dřeva, do hrobu jej položili.

³⁰Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých.

³¹Kterýž vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteříž jsou svědkové jeho k lidu.

³²A my vám zvěstujeme to zaslíbení, kteréž se stalo otcům, že Bůh naplnil je nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše;

³³Jakož i v druhém žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.

³⁴A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval k porušení, takto řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné.

³⁵Protož i jinde dí: Nedáš svatému svému viděti porušení.

³⁶David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen jest k otcům svým, a viděl porušení.

³⁷Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení.

³⁸Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů.

³⁹A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto, každý kdož věří, bývá ospravedlněn.

⁴⁰Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v prorocích povědíno:

⁴¹Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přiďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, jemuž neuvěříte, byť vám kdo o něm vypravoval.

⁴²A když vycházeli ze školy Židovské, prosili pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova.

⁴³A když bylo propuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů, a nábožných znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteříž promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží.

⁴⁴V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího.

⁴⁵A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se.

⁴⁶Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům.

⁴⁷Neboť nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, abys ty byl spasení až do končin země.

⁴⁸A slyševše to pohané, radovali se, a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému.

⁴⁹I rozhlašovalo se slovo Páně po vší té krajině.

⁵⁰Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých.

⁵¹A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie.

⁵²Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým.

Skutky 13

¹V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, [jako] Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul.

²Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“

³Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.

⁴Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie a odtamtud odpluli na Kypr.

⁵Když dorazili do Salaminy, zvěstovali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.

⁶Když prošli celým ostrovem až do Páfu, nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus,

⁷který byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl ⌈slyšet Boží slovo.⌉

⁸Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se odvrátit místodržitele od víry.

⁹Saul, jehož nazývali také Pavel , byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl

¹⁰a řekl: „Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti, synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet přímé Pánovy cesty?

¹¹A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.“ Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

¹²Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln zděšení nad Pánovým učením.

¹³⌈Pavel a jeho společníci⌉ vypluli z Páfu a přišli do Pergy v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.

¹⁴Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se.

¹⁵Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Muži bratři, máte–li nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.“

¹⁶Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte!

¹⁷Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží;

¹⁸po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti,

¹⁹a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví;

²⁰⌈to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával⌉ soudce až do proroka Samuele.

²¹Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let.

²²A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli.

²³Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše.

²⁴⌈Před jeho příchodem⌉ Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele.

²⁵A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.“

²⁶„Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo ⌈této záchrany⌉.

²⁷Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu.

²⁸A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven.

²⁹Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu.

³⁰Ale Bůh ho probudil z mrtvých

³¹a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.

³²A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které ⌈dostali naši otcové⌉,

³³splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.

³⁴A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.

³⁵Proto i na jiném místě praví: Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.

³⁶David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení ⌈Boží vůlí, usnul⌉, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu.

³⁷Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu.

³⁸Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,

³⁹je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.

⁴⁰Střezte se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:

⁴¹Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.“

⁴²Když vycházeli [ze synagogy], prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu.

⁴³Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti.

⁴⁴Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo slovo.

⁴⁵Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se.

⁴⁶Pavel a Barnabáš směle řekli: „Vám mělo být hlásáno Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.

⁴⁷Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil jsem tě za světlo pohanům, abys byl k záchraně až na konec země.“

⁴⁸Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni k věčnému životu.

⁴⁹A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině.

⁵⁰Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic.

⁵¹Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.

⁵²A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým.