Přísloví 7 Porovnání: Kralická vs ČSP

Přísloví 7

¹Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

²Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

³Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

⁴Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

⁵Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

⁶Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

⁷Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

⁸Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

⁹V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

¹⁰A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

¹¹Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

¹²Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

¹³I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

¹⁴Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

¹⁵Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

¹⁶Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

¹⁷Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

¹⁸Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

¹⁹Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

²⁰Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

²¹I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

²²Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

²³Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

²⁴Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

²⁵Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

²⁶Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

²⁷Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

Přísloví 7

¹Můj synu, zachovávej mé řeči a mé příkazy chovej u sebe.

²Zachovávej mé příkazy a budeš žít, střež moje poučení jako zřítelnici svých očí.

³Přivaž si je na prsty, napiš je na tabulku svého srdce.

⁴Řekni moudrosti: „Jsi moje sestra,“ rozumnost nazvi svojí příbuznou,

⁵aby tě chránily před cizí ženou, před cizinkou s jejími úlisnými řečmi.

⁶Když ⌈jsem byl u⌉ okna svého domu, pohleděl jsem za okenní mříž

⁷a uviděl jsem mezi prostoduchými, rozpoznal jsem mezi mládeží chlapce, jemuž chyběl rozum.

⁸Přecházel po ulici poblíž nároží, kráčel směrem k jejímu domu,

⁹za soumraku, k večeru, uprostřed noci a tmy.

¹⁰A hle, jde mu naproti žena, oblečená jako prostitutka a se srdcem záludným.

¹¹Je halasná a nevázaná, její nohy ⌈nemají doma stání.⌉

¹²Hned je na ulici, hned na náměstích, na každém rohu číhá.

¹³Už ho drží, políbí ho a s nestoudnou tváří mu řekne:

¹⁴⌈Měla jsem obětovat pokojné oběti,⌉ dnes jsem splnila svoje sliby.

¹⁵Proto jsem ti vyšla naproti, abych tě usilovně hledala a našla jsem tě.

¹⁶Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami, pestrobarevným egyptským plátnem.

¹⁷Navoněla jsem svou postel myrhou, aloe a skořicí.

¹⁸Tak pojď, opájejme se milováním až do rána, potěšme se láskou.

¹⁹Vždyť můj muž není doma, odešel na dalekou cestu.

²⁰Měšec s penězi si vzal s sebou, přijde domů v den úplňku.

²¹Přesvědčila ho svým mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty jej svedla.

²²Hned za ní jde, jako chodí vůl na porážku, či jako skáče jelen do zajetí.

²³Až mu šíp probodne játra; jako pták pospíchá do pasti a neví, že mu jde o život.

²⁴Nyní mě, synové, slyšte, věnujte pozornost řečem mých úst.

²⁵Ať se tvé srdce neobrátí k jejím cestám, ať nezabloudíš na její stezky,

²⁶neboť je mnoho pobitých, které nechala padnout, všech, které zabila, je bezpočet.

²⁷Její dům -- toť cesty do podsvětí, vedoucí dolů do kobek smrti.