Píseň písní 6 Porovnání: Kralická vs ČSP

Píseň písní 6

¹Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou.

²Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium.

³Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium.

⁴Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci.

⁵Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád.

⁶Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.

⁷Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.

⁸Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu;

⁹Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce:

¹⁰Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?

¹¹Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté.

¹²Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého.

¹³Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.

Píseň písní 6

¹Kampak tvůj milý šel, ty ženo mnoha krás? Kam se tvůj milý poděl, ať s tebou najdeme ho zas.

²Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách ⌈se pást,⌉ lilie nasbírat.

³Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase.

⁴Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. ⌈Respekt budíš⌉ jak ⌈nazbrojená armáda.⌉

⁵Odvrať ode mne své oči, ⌈nebo mne o rozum připraví.⌉ Vlasy tvé co ve stádu kozičky dolů z Gileádu sbíhají.

⁶Tvé zuby -- ⌈ovečky čerstvě umyté, když stádo stoupá⌉ z koupele. Každá z nich po dvou rodí a není mezi nimi neplodná.

⁷Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá.

⁸Na šedesát je královen a družek na osmdesát a dívek bezpočet,

⁹ona je však jediná, holoubek můj, zlato mé. Ona je však jediná pro matičku svou, pro maminku, jež ji má za vyvolenou. Jak ji děvčata uzřela, ⌈zahrnula ji chválou.⌉ Královny a družky počaly ji velebit:

¹⁰Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda.

¹¹Do sadu sešel jsem k ořeší podívat se na zeleň ve vádí, podívat se, zda réva vyraší, zda rozkvetly už granáty.

¹²Než má duše zvěděla, na vozy mne stavěla lidu mého šlechetného.