Micheáš 7 Porovnání: Kralická vs ČSP

Micheáš 7

¹Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.

²Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.

³Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.

⁴Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich.

⁵Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých.

⁶Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho.

⁷Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj.

⁸Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.

⁹Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.

¹⁰Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích.

¹¹Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd.

¹²Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře.

¹³A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich.

¹⁴Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních,

¹⁵Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci.

¹⁶Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.

¹⁷Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou.

¹⁸Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?

¹⁹Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.

²⁰Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.

Micheáš 7

¹Běda mi, protože ⌈se mi vede jako po sklizni⌉ letního ovoce, jako po paběrkování vinobraní: Ani hrozen k jídlu, ani raný fík, po kterém toužím.

²Vymizel věrný ze země, přímý ⌈mezi lidmi⌉ není. Všichni ⌈číhají, aby prolévali krev,⌉ ⌈jeden druhého⌉ loví se sítí.

³⌈Na zlo používají své ruce správně:⌉ Kníže žádá o dary, soudce soudí za odplatu, velmož mluví své choutky a oni to tak překrucují.

⁴Nejlepší z nich je jako trní, nejpřímější z nich horší než trnitý plot. Nastal den ⌈tvých strážných, přišlo⌉ tvé navštívení. Nyní nastane jejich zmatek.

⁵Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, která leží ve tvém klíně, ⌈střež vchod svých úst.⌉

⁶Neboť syn jedná opovržlivě vůči otci, dcera povstává proti matce, snacha proti tchyni; nepřáteli člověka jsou ⌈lidé z jeho vlastní rodiny.⌉

⁷Já však budu vyhlížet k Hospodinu, ⌈naději budu mít v Bohu,⌉ ⌈který mě zachraňuje.⌉ Můj Bůh mě vyslyší.

⁸Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem.

⁹Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud ⌈se mě nezastane⌉ a ⌈nezjedná mi⌉ právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.

¹⁰Uvidí to má nepřítelkyně a přikryje ji hanba, tu, která mi říkala: Kde je Hospodin, tvůj Bůh? Moje oči ji uvidí, teď je k pošlapání jako bláto na ulicích.

¹¹Nastane den pro budování tvých zdí, v onen den se rozšíří tvé hranice.

¹²⌈V onen den⌉ k tobě přijdou z Asýrie ⌈až po Egypt,⌉ z Egypta až po řeku Eufrat, ⌈od moře k moři a od hory k hoře.⌉

¹³Země se stane zcela opuštěnou kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich činů.

¹⁴Pas svůj lid svou holí, ovce ⌈svého dědictví,⌉ přebývající o samotě v lese uprostřed ovocného sadu. Ať se pasou v Bášanu a Gileádu jako za dávných dnů.

¹⁵Jako za dnů, kdy jsi vyšel z egyptské země, ⌈ukaž nám⌉ obdivuhodné činy.

¹⁶Ať to vidí národy a stydí se za všechnu svou sílu, ať si položí ruku na ústa a jejich uši ať ohluchnou.

¹⁷Ať lížou prach jako had, jako ⌈ti, co se plazí po zemi;⌉ ať vyjdou s třesením ze svých pevností k Hospodinu, našemu Bohu; ať se strachují a bojí se tebe.

¹⁸⌈Kdo je Bůh jako ty,⌉ ⌈který snímá vinu⌉ a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství.

¹⁹Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře.

²⁰Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.