Matouš 9

¹A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.

²A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

³A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.

⁴A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých?

⁵Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď?

⁶Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého.

⁷Tedy vstav, odšel do domu svého.

⁸A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.

⁹A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Poď za mnou. I vstav, šel za ním.

¹⁰Stalo se pak, když seděl Ježíš za stolem v domě, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.

¹¹A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš?

¹²Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.

¹³Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

¹⁴Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?

¹⁵I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat ženich, a tehdyť se budou postiti.

¹⁶Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha, a větší by díra byla.

¹⁷Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.

¹⁸A když on to k nim mluvil, aj, kníže přistoupivši, klanělo se jemu, řkuc: Dcera má nyní umřela. Ale poď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.

¹⁹A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.

²⁰(A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho.

²¹Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.

²²Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle.)

²³Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev trubače i zástup hlučící,

²⁴Řekl jim: Odejdětež; nebo neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.

²⁵A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její. I vstala ta děvečka.

²⁶A roznesla se pověst ta po vší té zemi.

²⁷A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.

²⁸A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.

²⁹Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám.

³⁰I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný nezví.

³¹Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.

³²A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.

³³A když vyvrženo bylo ďábelství, mluvil němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy nic nebylo vídáno takového v Izraeli.

³⁴Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.

³⁵I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.

³⁶A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.

³⁷Tehdy řekl učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.

³⁸Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.

Matouš 9

¹Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města.

²A hle, přinášeli k němu ochrnutého, položeného na lůžku. Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „⌈Buď dobré mysli⌉, synu, ⌈odpouštějí se⌉ ti [tvé] hříchy.“

³A hle, někteří z učitelů Zákona si řekli: „Ten člověk se rouhá!“

⁴Ježíš uviděl jejich myšlenky a řekl: „Proč smýšlíte ve svých srdcích zle?

⁵Vždyť co je snadnější? Říci: ⌈Odpouštějí se ti⌉ hříchy, nebo říci: Vstaň a choď?

⁶Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy …“ Tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“

⁷A on vstal a odešel do svého domu.

⁸Když to uviděly zástupy, ⌈zmocnil se jich strach⌉ a vzdaly chválu Bohu, který dal lidem takovou pravomoc.

⁹A když Ježíš odtamtud odcházel, uviděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Následuj mne!“ Matouš vstal a následoval ho.

¹⁰A stalo se, když byl Ježíš u stolu v domě, hle, přišlo mnoho celníků a hříšníků, aby stolovali s ním a s jeho učedníky.

¹¹Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: „Proč váš Učitel jí s celníky a hříšníky?“

¹²Když to [Ježíš] uslyšel, řekl [jim]: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

¹³Jděte a naučte se, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť. Neboť jsem nepřišel povolat spravedlivé, ale hříšníky [k pokání].“

¹⁴Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: „Proč se my a farizeové [často] postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“

¹⁵Ježíš jim řekl: „Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit.

¹⁶Nikdo nedává záplatu z neseprané látky na starý šat; taková výplň se totiž ze šatu vytrhne a trhlina se ještě zhorší.

¹⁷Ani se nedává mladé víno do starých měchů, jinak se ty měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy se zničí. Mladé víno se dává do nových měchů, a obojí zůstane zachováno.“

¹⁸Když jim to říkal, hle, přišel jeden z ⌈představených synagogy⌉, klaněl se mu a řekl: „Má dcera právě zemřela; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít.“

¹⁹Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky.

²⁰A hle, žena dvanáct let trpící krvotokem přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.

²¹Neboť si říkala: „Jestliže se jen dotknu jeho šatu, budu zachráněna.“

²²Ježíš se otočil, a když ji spatřil, řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zachráněna.

²³Když Ježíš vstoupil do domu představeného synagogy a uviděl pištce a hlučící zástup,

²⁴říkal: „Odejděte! Vždyť ta dívka nezemřela, ale spí.“ I posmívali se mu.

²⁵A když byl zástup vyhnán, vešel, uchopil její ruku a děvče se probudilo.

²⁶A zpráva o tom se rozšířila do celé té země.

²⁷Když odtamtud Ježíš odcházel, vydali se za ním dva slepci, ⌈kteří křičeli⌉: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“

²⁸A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že ⌈to mohu⌉ učinit?“ Řekli mu: „Ano, Pane.“

²⁹Nato se dotkl jejich očí a řekl: „Staň se vám podle vaší víry!“

³⁰A jejich oči se otevřely. Ježíš jim pohrozil a řekl: „Hleďte, ať o tom nikdo neví!“

³¹Oni však vyšli a ⌈rozšířili zprávu o něm⌉ po celé té zemi.

³²Když odcházeli, hle, přivedli k němu němého démonizovaného [člověka].

³³A když byl démon vyhnán, němý promluvil. A zástupy užasly a říkaly: „Něco takového se v Izraeli nikdy nestalo.“

³⁴Ale farizeové říkali: „⌈V moci⌉ vládce démonů vyhání démony.“

³⁵Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost [v lidu].

³⁶Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře.

³⁷Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků je však málo.

³⁸Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“