Matouš 26

¹I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým:

²Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován.

³Tehdy sešli se přední kněží {biskupové} a zákonníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze {biskupovu}, kterýž sloul Kaifáš.

⁴A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali.

⁵Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu.

⁶Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného,

⁷Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem.

⁸A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato?

⁹Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým.

¹⁰A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou.

¹¹Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

¹²Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila.

¹³Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její.

¹⁴Tedy odšed k předním kněžím {biskupům} jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský,

¹⁵Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třidceti stříbrných.

¹⁶A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil.

¹⁷Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?

¹⁸On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými.

¹⁹I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili beránka.

²⁰A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti.

²¹A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

²²I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?

²³On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne zradí.

²⁴Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.

²⁵Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl.

²⁶A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

²⁷A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni.

²⁸Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.

²⁹Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého.

³⁰A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.

³¹Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda.

³²Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.

³³Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším.

³⁴Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

³⁵Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili.

³⁶Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto.

³⁷A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.

³⁸Tedy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto, a bděte se mnou.

³⁹A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.

⁴⁰I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?

⁴¹Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

⁴²Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá.

⁴³I přišed, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy.

⁴⁴A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje.

⁴⁵Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

⁴⁶Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje.

⁴⁷A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, od předních kněží {biskupů} a starších lidu.

⁴⁸Ten pak, kterýž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhokoli políbím, ten jest; držtež jej.

⁴⁹A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej.

⁵⁰Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili, a ruce vztáhli na Ježíše, a jali ho.

⁵¹A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, uťal ucho jeho.

⁵²Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou.

⁵³Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů.

⁵⁴Kterakž by se pak naplnila písma, svědčící, že tak musí býti?

⁵⁵V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne.

⁵⁶Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli.

⁵⁷A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi {biskupovi}, kdež zákonníci a starší byli se sešli.

⁵⁸Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze {biskupovy}. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl konec.

⁵⁹Přední pak kněží {biskupové} a starší i všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali,

⁶⁰Ale nenalezli. Ani, když mnozí falešní svědkové předstupovali, nic nenalezli. Naposledy pak přišedše dva falešní svědkové,

⁶¹Řekli: Tento pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží, a ve třech dnech jej ustavěti.

⁶²A povstav nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Nic neodpovídáš, co tito proti tobě svědčí?

⁶³Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?

⁶⁴Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na oblacích nebeských.

⁶⁵Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrhl roucho své, řka: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.

⁶⁶Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.

⁶⁷Tedy plili na tvář jeho, a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,

⁶⁸Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil?

⁶⁹Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským.

⁷⁰On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš.

⁷¹A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským.

⁷²I zapřel opět s přísahou: Neznám toho člověka.

⁷³A po malé chvíli přistoupivše ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, nebo i řeč tvá známa tebe činí.

⁷⁴Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval.

⁷⁵I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce.

Matouš 26

¹I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům:

²„Víte, že za dva dny bude ⌈Hod beránka⌉ a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“

³Tehdy se shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš,

⁴a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho.

⁵Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“

⁶Když byl Ježíš v Betanii v domě Šimona Malomocného,

⁷přistoupila k němu žena, která měla alabastrovou nádobku drahocenného oleje, a když byl u stolu, vylila mu ji na hlavu.

⁸Když to [jeho] učedníci uviděli, rozhořčili se a řekli: „K čemu tato ztráta?

⁹Vždyť se to mohlo draze prodat a peníze dát chudým.“

¹⁰Ježíš to poznal a řekl jim: „Proč působíte té ženě těžkosti? Vykonala na mně dobrý skutek.

¹¹Vždyť chudé máte stále s sebou, mne však nemáte stále.

¹²Když ona vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu.

¹³Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno toto evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.“

¹⁴Potom jeden ze Dvanácti, který se jmenoval Juda Iškariotský, šel k velekněžím

¹⁵a řekl: „Co jste ochotni mi dát, když vám ho vydám?“ A oni mu odvážili třicet stříbrných.

¹⁶Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal.

¹⁷Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu ⌈velikonočního beránka⌉?“

¹⁸On pak řekl: „Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.“

¹⁹A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

²⁰Když nastal večer, stoloval s Dvanácti [učedníky].

²¹A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“

²²Velmi se rmoutili a jeden každý [z nich] [mu] začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“

²³On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí.

²⁴Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. ⌈Pro toho by bylo lépe, kdyby se⌉ nenarodil!“

²⁵Juda, který ho zrazoval, ⌈na to⌉ řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ [Ježíš] mu odpověděl: „Tys to řekl.“

²⁶Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“

²⁷Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho ⌈se slovy⌉: „Napijte se z něho všichni.

²⁸Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.

²⁹Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“

³⁰A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

³¹Tehdy jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.

³²Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“

³³⌈Na to⌉ mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!“

³⁴Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.“

³⁵Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci.

³⁶Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“

³⁷Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat.

³⁸Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“

³⁹A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je–li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“

⁴⁰Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu?

⁴¹Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“

⁴²Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není–li možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musím–li ho vypít, staň se tvá vůle.“

⁴³Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka.

⁴⁴I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje [opět] stejnou prosbu.

⁴⁵Tehdy přišel ke [svým] učedníkům a řekl jim: „⌈Ještě spíte a odpočíváte?⌉ Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

⁴⁶Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.“

⁴⁷Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi.

⁴⁸Ten, který ho zrazoval, ⌈s nimi domluvil znamení⌉: „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“

⁴⁹A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“ a vroucně ho políbil.

⁵⁰Ježíš mu řekl: „Příteli, proč jsi přišel?“ Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho.

⁵¹A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

⁵²Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.

⁵³Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů?

⁵⁴Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?“

⁵⁵V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.

⁵⁶Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.

⁵⁷Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší.

⁵⁸Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec.

⁵⁹Velekněží, [starší] a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti,

⁶⁰ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva [křiví svědkové]

⁶¹a řekli: „Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech [ji] vybudovat.“

⁶²Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?“

⁶³Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!“

⁶⁴Ježíš mu říká: „Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích.“

⁶⁵Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání.

⁶⁶Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden smrti.“

⁶⁷Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili

⁶⁸a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?“

⁶⁹Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“

⁷⁰Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“

⁷¹A když [on] vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „[I] tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“

⁷²A on opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“

⁷³Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!“

⁷⁴Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal kohout.

⁷⁵Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš. I vyšel ven a hořce se rozplakal.