Matouš 15

¹A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:

²Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

³A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?

⁴Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

⁵Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.

⁶I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.

⁷Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

⁸Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

⁹Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.

¹⁰A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

¹¹Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.

¹²Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

¹³A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.

¹⁴Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.

¹⁵I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

¹⁶Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

¹⁷Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?

¹⁸Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.

¹⁹Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

²⁰Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.

²¹A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

²²A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

²³On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.

²⁴On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

²⁵Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

²⁶On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

²⁷A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

²⁸Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

²⁹A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

³⁰I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,

³¹Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

³²Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

³³I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

³⁴I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.

³⁵I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

³⁶A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.

³⁷I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

³⁸Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.

³⁹A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

Matouš 15

¹Tehdy přišli k Ježíšovi z Jeruzaléma farizeové a učitelé Zákona a řekli:

²„Proč tvoji učedníci přestupují tradici starších? Vždyť si neomývají [své] ruce, když jedí chléb.“

³On jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete Boží příkaz kvůli své tradici?

⁴Vždyť Bůh řekl: Cti otce a matku a kdo zlořečí otci nebo matce, ať zemře.

⁵Vy však říkáte: Kdo by řekl otci nebo matce: To z mého majetku, co by ti mohlo pomoci, je dar určený Bohu,

⁶ten již není povinen uctít svého otce [nebo svou matku]. Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici.

⁷Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal:

⁸⌈Tento lid mne ctí rty⌉, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko.

⁹Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.“

¹⁰Zavolal k sobě zástup a řekl: „Slyšte a rozumějte.

¹¹Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.“

¹²Tu k němu přistoupili [jeho] učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, když to slovo uslyšeli?“

¹³On odpověděl: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna.

¹⁴Nechte je! Slepí jsou vůdci [slepých]. Jestliže slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“

¹⁵Petr mu ⌈na to⌉ řekl: „Vylož nám [toto] podobenství!“

¹⁶[Ježíš] řekl: „I vy jste ještě nechápaví?

¹⁷Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do záchodu?

¹⁸Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.

¹⁹Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky.

²⁰To jsou věci, které člověka znečišťují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.“

²¹Ježíš odtamtud vyšel a odebral se do končin Týru a Sidónu.

²²A hle, z těch končin vyšla nějaká kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle ⌈trápí démon⌉.“

²³Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přistoupili k němu jeho učedníci a prosili ho: „⌈Pošli ji pryč⌉, vždyť za námi křičí!“

²⁴On řekl: „⌈Byl jsem poslán jen⌉ ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“

²⁵Ona však přišla, ⌈klaněla se mu⌉ a říkala: „Pane, pomoz mi!“

²⁶On odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit jej psům.“

²⁷Ona řekla: „Ano, Pane, ale vždyť i psi jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“

²⁸Tehdy jí Ježíš odpověděl: „Ó ženo, tvá víra je veliká. Staň se ti, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera uzdravena.

²⁹A přecházeje odtamtud, prošel Ježíš kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam.

³⁰Tu k němu přišly veliké zástupy, které měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnohé jiné. Položili mu je k nohám a on je uzdravil,

³¹takže zástup užasl, když viděl, že němí mluví, zmrzačení jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i vzdali chválu ⌈Bohu Izraele⌉.

³²Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Jsem hluboce pohnut nad tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě.“

³³A učedníci mu řekli: „Kde vezmeme v pustině tolik chlebů, abychom nasytili takový zástup?“

³⁴Ježíš jim řekl: „Kolik máte chlebů?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“

³⁵Nařídil zástupu posadit se na zem;

³⁶vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, rozlámal a dával učedníkům a učedníci zástupům.

³⁷Všichni pojedli a nasytili se; a sebrali sedm plných košů zbylých úlomků.

³⁸Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

³⁹Potom zástupy propustil, vstoupil na loď a připlul na území Magadan.