Matouš 11

¹I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich.

²Jan pak uslyšev v vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých,

³Řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?

⁴I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte.

⁵Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje.

⁶A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně.

⁷A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť viděti? Třtinu-li větrem se klátící?

⁸Aneb co jste vyšli viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou.

⁹Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka.

¹⁰Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.

¹¹Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiť větší nežli on.

¹²Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je.

¹³Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali.

¹⁴A chcete-li přijíti, onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl.

¹⁵Kdo má uši k slyšení, slyš.

¹⁶Ale k komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své volajícím,

¹⁷A říkajícím: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste.

¹⁸Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má.

¹⁹Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých.

²⁰Tehdy počal přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili:

²¹Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili.

²²Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám.

²³A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnes.

²⁴Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě.

²⁵V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům.

²⁶Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou.

²⁷Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.

²⁸Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

²⁹Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

³⁰Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.

Matouš 11

¹A stalo se, když Ježíš dokončil příkazy svým dvanácti učedníkům, že odtamtud odešel, aby učil a kázal v jejich městech.

²Jan uslyšel ve vězení o Kristových činech, poslal ⌈vzkaz po svých učednících⌉

³⌈a otázal se ho:⌉ „Ty jsi ⌈Ten, který má přijít⌉, nebo máme očekávat jiného?“

⁴Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte:

⁵Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.

⁶Blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“

⁷Zatímco odcházeli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem?

⁸Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných [šatů]? Hle, ti, kdo nosí jemné šaty, jsou v ⌈královských palácích⌉.

⁹Ale co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

¹⁰To je ten, o němž je napsáno: Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.

¹¹Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v království Nebes je větší než on.

¹²Ode dnů Jana Křtitele až dosud ⌈je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí,⌉ je uchvacují.

¹³Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana.

¹⁴A chcete–li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

¹⁵Kdo má uši [k slyšení], ať naslouchá.“

¹⁶„Ke komu připodobním toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní:

¹⁷Pískali jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy ⌈jste se nebili v prsa⌉.

¹⁸Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: Má démona!

¹⁹Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků! Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi.“

²⁰Tehdy začal Ježíš kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů, že nečinila pokání.

²¹„Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by v žíni a popelu učinili pokání.

²²Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu snesitelněji než vám.

²³A ty, Kafarnaum, ⌈budeš snad vyvýšeno⌉ až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť kdyby se v Sodomě staly mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne.

²⁴Ale pravím vám, že sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě.“

²⁵V ten čas pak Ježíš řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.

²⁶Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo.⌉

²⁷Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.

²⁸Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.

²⁹Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším.

³⁰Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“