Lukáš 6

¹I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.

²Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč činíte, čehož nesluší činiti v sobotu?

³I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?

⁴Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichž nenáleží jísti než toliko samým kněžím?

⁵I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne sobotního.

⁶Stalo se pak i v jinou sobotu, že všel do školy Ježíš a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.

⁷I šetřili ho zákonníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, z čeho by jej obžalovali.

⁸Ale on znal přemyšlování jejich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, stál.

⁹Tedy řekl jim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, duši zachovati, čili zatratiti?

¹⁰A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. A on učinil tak. I přivedena jest k zdraví ruka jeho jako druhá.

¹¹Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi.

¹²I stalo se v těch dnech, vyšel na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.

¹³A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval:

¹⁴(Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,

¹⁵Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,

¹⁶Judu Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž potom byl zrádce.)

¹⁷I sstoupiv s nimi, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, kteříž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli, a uzdraveni byli od neduhů svých,

¹⁸I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.

¹⁹A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.

²⁰A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.

²¹Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.

²²Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka.

²³Radujte se v ten den, a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá v nebesích. Takť zajisté činívali prorokům otcové jejich.

²⁴Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.

²⁵Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete.

²⁶Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak činívali falešným prorokům otcové jejich.

²⁷Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely své, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí,

²⁸Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.

²⁹A udeřil-li by tebe kdo v líce, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň.

³⁰Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, kterýž béře tvé věci, zase nežádej.

³¹A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.

³²Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají.

³³A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšnící totéž činí.

³⁴A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali.

³⁵Nýbrž milujte nepřátely své, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.

³⁶Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.

³⁷Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.

³⁸Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám zase odměřeno.

³⁹Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?

⁴⁰Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.

⁴¹Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš?

⁴²Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyňmu mrvu, kteráž jest v oku tvém, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prvé břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.

⁴³Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.

⁴⁴Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nezbírají s trní fíků, ani s hloží zbírají hroznů.

⁴⁵Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.

⁴⁶Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím?

⁴⁷Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl.

⁴⁸Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal a vytesal hluboko, a založil grunty v skále. A když se povodeň strhla, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla ním pohnouti, nebo byl založen na skále.

⁴⁹Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýž obořila se řeka, a on hned padl, i byl pád domu toho veliký.

Lukáš 6

¹Stalo se, že v [druhou] sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali a jedli klasy, které mnuli rukama.

²Někteří pak z farizeů řekli: „Proč děláte, co se v sobotu [dělat] nesmí?“

³Ježíš jim odpověděl: „Cožpak jste nečetli, co udělal David, když vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním?

⁴Jak vešel do Božího domu a vzal chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, jedl je a dal [i] těm, kdo byli s ním?“

⁵A říkal jim: „Syn člověka je [také] pánem soboty.“

⁶Stalo se, že v jinou sobotu vstoupil do synagogy a učil. A byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.

⁷Učitelé Zákona a farizeové ho pozorně sledovali, uzdravuje–li v sobotu, aby našli něco, z čeho by jej obžalovali.

⁸On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži ⌈s odumřelou rukou⌉: „Vstaň a postav se doprostřed.“ A on se zvedl a postavil se tam.

⁹Ježíš jim řekl: „Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle -- duši zachránit, či zahubit?“

¹⁰Rozhlédl se po nich po všech a řekl mu: „Natáhni svou ruku.“ On to učinil a jeho ruka byla zase v pořádku.

¹¹Oni byli naplněni nepříčetností a rozmlouvali mezi sebou, co by Ježíšovi učinili.

¹²Stalo se v těch dnech, že vyšel na horu, aby se pomodlil. A celou noc strávil v modlitbě Boží.

¹³Když nastal den, zavolal své učedníky a vybral z nich dvanáct, které také pojmenoval apoštoly:

¹⁴Šimona, jemuž dal také jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,

¹⁵Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,

¹⁶Judu Jakubova a Judu Iškariotského, jenž se stal zrádcem.

¹⁷Sestoupil s nimi dolů a na rovině se zastavil; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska a Jeruzaléma i od pobřeží Týru a Sidónu;

¹⁸ti všichni přišli, aby ho uslyšeli a aby byli uzdraveni ze svých nemocí. I ti, kteří byli trápeni od nečistých duchů, byli uzdravováni.

¹⁹A celý zástup se ho snažil dotýkat, protože od něho vycházela moc a všechny uzdravovala.

²⁰A on pozdvihl oči ke svým učedníkům a říkal: „Blahoslavení jste vy chudí, neboť vaše je Boží království.

²¹Blahoslavení jste vy, kteří nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení jste vy, kteří nyní pláčete, neboť se budete smát.

²²Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenáviděta když vás vyloučí, potupí a zavrhnou vaše jméno jako zlé kvůli Synu člověka.

²³Radujte se v onen den a jásejte; neboť hle, hojná je vaše odměna v nebi. Vždyť totéž dělali jejich otcové prorokům.

²⁴Běda však vám bohatým, neboť již máte své potěšení.

²⁵Běda vám, kteří jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.

²⁶Běda, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“

²⁷„Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.

²⁸Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.

²⁹Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili.

³⁰Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět.

³¹Jak chcete, aby lidé činili vám, [i vy] stejně čiňte jim.

³²A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.

³³A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž.

³⁴A půjčíte–li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.

³⁵Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a ⌈neočekávejte něco na oplátku⌉. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým.

³⁶Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“

³⁷„Nesuďte, ⌈a zajisté nebudete⌉ souzeni. Neodsuzujte, ⌈a zajisté nebudete⌉ odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto.

³⁸Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť ⌈jakou měrou⌉ měříte, takovou vám bude naměřeno.“

³⁹Řekl jim také podobenství: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy?

⁴⁰Učedník není nad učitele. Každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel.

⁴¹Proč hledíš na třísku v oku svého bratra, avšak trámu ve svém vlastním oku si nevšímáš?

⁴²Jak můžeš říkat svému bratru: Bratře, dovol, ať vyjmu třísku, která je ve tvém oku, a trám ve svém oku nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku, která je v oku tvého bratra.“

⁴³„Přece není dobrý strom, který nese špatné ovoce, ani není špatný strom, který nese dobré ovoce.

⁴⁴Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesbírají fíky ani z trnitého keře nesklízejí hrozny.

⁴⁵Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu [svého] srdce dobré a zlý [člověk] vynáší ze zlého [pokladu svého srdce] zlé; neboť jeho ústa mluví z přebytku srdce.“

⁴⁶„Proč mne oslovujete Pane, Pane, a nečiníte, co říkám?

⁴⁷Každý, kdo ke mně přichází a slyší má slova a činí je -- ukáži vám, komu je podobný.

⁴⁸Je podoben člověku stavějícímu dům, který kopal ⌈do hloubky⌉ a položil základy na skále. Nastala povodeň, na ten dům se přivalila řeka, ale nemohla jím otřást, ⌈protože byl dobře postaven.⌉

⁴⁹Kdo však uslyšel a neučinil tak, je podoben člověku, který postavil dům na zemi bez základů. Když se na něj přivalila řeka, ihned se zřítil; a zhroucení toho domu bylo veliké.“