Lukáš 5

¹Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podlé jezera Genezaretského.

²I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali sítí.

³I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy.

⁴A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení.

⁵I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru síť.

⁶A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, tak že se trhala síť jejich.

⁷I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, tak že se pohřižovaly.

⁸To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.

⁹Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli,

¹⁰A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi budeš loviti.

¹¹A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.

¹²I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti.

¹³I vztáhl ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství.

¹⁴I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim.

¹⁵Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech.

¹⁶On pak odcházel na pouště, a modlil se.

¹⁷I stalo se v jeden den, že on učil. A seděli také tu i farizeové a zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všech městeček Galilejských a Judských i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomna byla k uzdravování jich.

¹⁸A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj.

¹⁹A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem u prostřed před Ježíše.

²⁰Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

²¹Tedy počali přemyšlovati zákonníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, kterýž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?

²²Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl jim: Co přemyšlujete v srdcích svých?

²³Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď?

²⁴Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, řekl šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého.

²⁵A hned vstav před nimi, vzal, na čemž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha.

²⁶I užasli se všickni, a velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Viděli jsme dnes divné věci.

²⁷A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Poď za mnou.

²⁸A opustiv všecko, vstav, šel za ním.

²⁹I učinil jemu hody veliké Léví v domě svém, a byl zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili.

³⁰Tedy reptali zákonníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete?

³¹I odpověděv Ježíš, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.

³²Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.

³³A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí?

³⁴On pak řekl jim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti?

³⁵Přijdouť pak dnové, když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech.

³⁶Pravil pak jim i podobenství. Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak to nové roztrhuje, a vetchému nepřipadá záplata z nového.

³⁷A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí.

³⁸Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno.

³⁹A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest.

Lukáš 5

¹Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby ⌈slyšel Boží slovo,⌉ že stál u Genezaretského jezera

²a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě.

³Vstoupil do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

⁴Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.“

⁵Šimon odpověděl: „Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic jsme nechytili.Ale ⌈na tvé slovo⌉ spustím sítě.“

⁶A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat.

⁷Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly.

⁸Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk.“

⁹Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;

¹⁰stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi.“

¹¹Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za ním.

¹²I stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: „Pane, chceš–li, jsi mocen mě očistit.“

¹³On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď očištěn.“ A hned od něho malomocenství odešlo.

¹⁴Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: „Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“

¹⁵Pověst o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí.

¹⁶On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.

¹⁷I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a ⌈učitelé Zákona⌉, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby [je] uzdravoval.

¹⁸A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.

¹⁹A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše.

²⁰Když uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“

²¹Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: „Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“

²²Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Co rozvažujete ve svých srdcích?

²³Co je snadnější? Říci: Tvé hříchy jsou ti odpuštěny, nebo říci: Vstaň a choď?

²⁴Abyste však věděli, že ⌈Syn člověka⌉ má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.“

²⁵A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu.

²⁶Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: „Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.“

²⁷Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: „Následuj mne.“

²⁸A on všeho zanechal, vstal a následoval ho.

²⁹Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup celníků i jiných, kteří s nimi byli u stolu.

³⁰Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“

³¹Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.

³²Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“

³³Oni mu pak řekli: „⌈Janovi učedníci se⌉ často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.“

³⁴Ježíš jim řekl: „Můžete přinutit svatebčany, aby se postili, dokud je ženich s nimi?

³⁵Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.“

³⁶Říkal jim i podobenství: „Nikdo neutrhne záplatu z nového šatu a nepřišívá ji na starý šat; jinak i nový roztrhne a ke starému se záplata z nového nebude hodit.

³⁷A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí.

³⁸Ale mladé víno se dává do nových měchů [, a obojí zůstane zachováno].

³⁹A nikdo, kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: Staré je dobré.“