Kazatel 9 Porovnání: Kralická vs ČSP

Kazatel 9

¹Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho.

²Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.

³A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,

⁴Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.

⁵Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.

⁶Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.

⁷Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.

⁸Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.

⁹Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.

¹⁰Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.

¹¹A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.

¹²Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.

¹³Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:

¹⁴Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké.

¹⁵I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.

¹⁶Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.

¹⁷Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.

¹⁸Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.

Kazatel 9

¹Tohle všechno jsem totiž uložil do svého srdce, abych to všechno objasnil; jak ⌈spravedliví a moudří i jejich činy jsou v Boží ruce.⌉ Ani lásku ani nenávist člověk nezná, všechno je před ním.

²Stejně tak tohle všechno platí pro každého: Stejný úděl má spravedlivý i ničema, dobrý a čistý i nečistý, obětující i ten, který neobětuje; jak je tomu s dobrým, tak i s hříšníkem, s tím, který přísahá, tak jako s tím, kdo se přísahy bojí.

³Na všem, co se děje pod sluncem, je zlé to, že všichni mají stejný úděl, a pak i to, že ⌈srdce lidských synů je plné zla.⌉ Po celý život mají v srdci ztřeštěnost a potom odcházejí k mrtvým.

⁴Ten totiž, kdo bude připojen ke všem živým, má naději. Vždyť živému psu je lépe než mrtvému lvu.

⁵Neboť živí vědí, že zemřou; ⌈mrtví, ti však nevědí nic,⌉ ani už nemají odměnu, protože jejich památka byla zapomenuta.

⁶Jak jejich láska tak jejich nenávist i jejich žárlivost dávno zanikla a nebudou mít už nikdy podíl na ničem, co se pod sluncem koná.

⁷Jdi, jez v radosti svůj chléb a pij v dobrém rozmaru své víno, protože Bůh dávno našel zalíbení ve tvém díle.

⁸Ať je tvé roucho v každé době bílé a na tvé hlavě ať není nedostatek oleje.

⁹Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny ⌈tvého marného života,⌉ které ti Bůh dal pod sluncem, všechny dny tvé marnosti, protože to je tvůj podíl ze života a ze tvé námahy, když se namáháš pod sluncem.

¹⁰Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej ⌈celou svou silou,⌉ protože není žádná činnost ani úmysl ani poznání ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš.

¹¹Znovu jsem viděl pod sluncem, že běh nezáleží na rychlých a boj nezáleží na hrdinech, ani chléb nezáleží na moudrých, ani bohatství nezáleží na rozumných a ani milost nezáleží na vzdělaných. Čas a nahodilost je totiž postihne všechny.

¹²Vždyť ⌈člověk ani nepozná svůj čas;⌉ jako ryby, které jsou chyceny ve zhoubné síti, a jako ptáci, chycení do pasti. Jako oni i lidští synové jsou polapeni ve zlý čas, jakmile na ně náhle připadne.

¹³Viděl jsem, že také to je moudrost pod sluncem, a byla pro mě velká:

¹⁴Bylo malé město a v něm málo mužů. Přitáhl k němu velký král, obklíčil je a postavil proti němu velké obléhací věže.

¹⁵Nacházel se v něm nuzný moudrý muž a ten by to město zachránil svou moudrostí. Nikdo si však na onoho nuzného muže nevzpomněl.

¹⁶Tu jsem řekl: Lepší je moudrost než udatnost; avšak moudrostí nuzného se opovrhuje a jeho slova nejsou slyšena.

¹⁷Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, kdo vládne nad hlupáky.

¹⁸Moudrost je lepší než válečné zbraně; ⌈jediný hříšník však zničí mnoho dobrého.⌉